Prezidentské volby v Argentíně

Nejlépe ze všech si počínali bývalý prezident Carlos Menem a guvernér provincie Santa Cruz Néstor Kirchner. Se ziskem čtyřiadvaceti, respektive dvaadvaceti procent odevzdaných hlasů se kvalifikovali do druhého kola voleb, které se uskuteční za tři týdny. Těsný výsledek prvního kola naznačuje, že ani volební rozstřel mezi dvěma exponenty peronistické strany nemá jasného favorita.

Jasného favorita ostatně neměla ani hodně rozpačitá předvolební kampaň, plná osobních útoků a vnitrostranických rozmíšek. Peronisté například raději upustili od primárek a šli do voleb se třemi kandidáty. Jejich tradiční rivalové z radikální strany procházejí ještě mnohem hlubší krizí. Jejich oficiální kandidát skončil v prvním kole voleb hluboko v poli poražených. Dva další politici, pocházející z této strany, sice dopadli o poznání lépe, avšak do značné míry proto, že kandidovali jako nezávislí. K postupu do druhého kola to ale nakonec stejně nestačilo.

Rozkolísaná a pro voliče málo přehledná politická scéna je věrným odrazem velmi tíživé hospodářské krize. Její první příznaky začala Argentina pociťovat už před čtyřmi lety, tedy v závěru druhého funkčního období tehdejšího prezidenta Carlose Menema. Naplno ale krize propukla před šestnácti měsíci, kdy stál v čele země Fernando de la Rúa, prezident, pocházející z řad Radikální strany. Na přelomu let 2000 a 2001 Argentinou několik týdnů zmítal opravdový chaos. Při pouličních nepokojích přišlo o život bezmála třicet lidí. v čele země se v krátkém sledu vystřídali čtyři prezidenti. Trvalejší volbou se ukázal být až současný prezident, peronista, Eduardo Duhalde.

Zvládnout tíživou hospodářskou situaci samozřejmě není v silách jediného člověka. Tím spíše, jde-li o kompromisního kandidáta, zvoleného parlamentem s jasným posláním zastávat nejvyšší funkci pouze na nezbytně dlouhou dobu. Není divu, že Duhalde za dané situace rezignoval na to, aby zabránil rostoucímu pnutí uvnitř vlastní strany. Místo toho raději vsadil na jedno z formujících se křídel a jako protiváhu k ambicím svého dlouholetého rivala Carlose Menema otevřeně podpořil Néstora Kirchnera.

S hodně velkou dávkou zjednodušení lze tohoto třiapadesátiletého guvernéra státu Santa Cruz zařadit na politické názorové ose nalevo, zatímco o devatenáct let staršího exprezidenta Menema napravo od pomyslného středu. Větší rozdíly mezi oběma muži se však týkají jejich vystupování, respektive politické minulosti, než programové nabídky, kterou se snaží oslovit voliče. Vůdčí myšlenkou kampaně Carlose Menema je heslo "zpět do budoucnosti". Slogan má naznačit, že exprezident díky deseti letům, stráveným v nejvyšší funkci, zkrátka ví, jak vyvést zemi z krize.

Je ovšem otázka, kolik voličů v druhém kole přijme Menemovo hodnocení vlastní minulosti jako záruku splnitelnosti předvolebních slibů. Exprezidenta samozřejmě nezdobí jen samé úspěchy. Jeho pověst ohrožuje řada podezření z korupce. Jako kontraproduktivní se může ukázat i podbízivé vtahování vlastního soukromí do volební kampaně. V ní se prezident rád ukazuje ve společnosti své manželky, kterou je o plných pětatřicet let mladší bývalá miss Universe. Menemův výrok o tom, že dítě, které jeho manželka čeká, se narodí už s prezidentskou šerpou, byl vděčnou potravou v bulvárních médií.

Ve srovnání s exprezidentem působí Néstor Kirchner méně charismatickým, současně ale také méně kontroverzním dojmem. V jeho prospěch hovoří nejen věk, ale také solidní pověst guvernéra provincie Santa Cruz, především ve ekonomické oblasti. Míra nezaměstnanosti, která v celostátním měřítku přesahuje dvacet procent, patří v této provincii k nejnižším v celé Argentině. Kirchnera též provází renomé stoupence přísné rozpočtové kázně. Neudiví proto, že v případě zvolení do funkce prezidenta Kirchner počítá s tím, že na klíčovém postu ministra hospodářství ponechá názorově velmi blízkého ekonoma Roberta Lavagnu.

O tom, kdo se stane příštím argentinským prezidentem, se nicméně rozhodne až v polovině května. Podle analytiků je zřejmé, že rozložení sympatií tradičních peronistických voličů odráží už výsledek prvního kola voleb. Rozhodovat tak budou voliči, kteří hlasovali pro jiné kandidáty. U nich by aspoň teoreticky mohl mít větší šance právě Néstor Kirchner. Bez ohledu na to, kdo bude zvolen, jsou však jisté dvě věci. Argentina bude mít opět peronistického prezidenta. Ten se ujme funkce v době, kdy zahraniční dluh země činí neuvěřitelných sto padesát miliard dolarů.