Prezidentovy milosti

Důležitější je však otázka - má prezident mít právo vstupovat do trestního procesu včetně práva zabránit tomu, aby se trestný čin vůbec začal vyšetřovat nebo má smět udělit milost až po vynesení rozsudku? A mít takovou pravomoc sám? Takzvaný aboliční právo patřilo mezi královské výsady. Král mohl do trestního řízení vstoupit kdykoliv. Mělo to dobrý důvod. Panstvo svou soudcovskou pravomoc mnohdy hrubě zneužívalo.

V konstitučních monarchiích aboliční právo panovníkům obvykle zůstávalo a přešlo na prezidenty, když se z konstitučních monarchií stávaly republiky. Tak tomu bylo i u nás. S vývojem ústavních zřízení však prezidenti aboliční právo pozbyli. Ve srovnávací monografii, vydané koncem osmdesátých let, která zkoumala úpravu prezidentských milostí v sedmnácti zemích západní Evropy, nemá prezident nikde právo vstoupit do trestního řízení, navíc individuální milosti, udělované prezidentem, jsou ve všech Ústavách podmíněny souhlasem vlády nebo příslušného ministra.

Například i přímo volený rakouský prezident potřebuje kontrasignaci. Masaryk měl také všechny své akty kontrasignované, proto si například nechával schvalovat i svoje projevy. Řeči o ?slabém prezidentovi? v naší ústavě jsou prostě jen další falešný mýtus s kočičím životem. Někteří komentátoři přesto trvají na tom, aby českému prezidentovi aboliční právo zůstalo. Jinými slovy více věří rozhodování jednotlivce na základě volné úvahy, než profesionální činnosti ?orgánů činných v trestním řízení?.

Mluví z nich starý evropský sen o ?dobrém vládci?. Jenže právě proto, že Evropa tento sen snila marně téměř dva tisíce let, se zrodila liberální demokracie, která začala prosazovat ?vládu zákona?. A co jiného je vláda zákona, než vyřazení subjektivního rozhodování mocných? Jeden z největších evropských filosofů Immanuel Kant formuloval rozloučení s tradičním hledáním dobrého vládce provokativně. Tvrdil, že společnost potřebuje takové instituce, aby se v ní vyplatilo spolupracovat i samým čertům. Nemusí být mravní, stačí jsou-li racionální.

Připomínám, že ve stejné době razil Adam Smith teorii ?neviditelné ruky?, která lépe než zbožná předsevzetí dokáže uspokojovat hmotné lidské potřeby. U nás liberální racionalismus nikdy příliš nezdomácněl. Masaryk liberálům nerozuměl, považoval je za neznabohy. Dnešní vyznavači pravicového liberalismu zase prosazují názory, které jsou s jejich proklamovaným vyznáním ve značném rozporu. V čem je zásadní problém?

Místo aby se přemýšlelo o takovém uspořádání, které nedovolí zneužívání moci, hledá se pro mocenské postavení člověk, který je mravný a své moci nezneužije. Jenže moc korumpuje. Když to lord Acton v devatenáctém století konstatoval, shrnoval mnohatisíciletou zkušenost lidstva. Proto je důležité, aby královské výsady prezidenta z ústavy zmizely, aby byl nucen potřebou kontrasignace spolupracovat s vládou, aby byly omezeny výsady poslanecké imunity, která je hrubě zneužívána.

Na Slovensku změnili ústavu poté, co zastupující prezident Mečiar omilostnil vrahy Roberta Remiáše i pachatele únosu syna prezidenta Kováče. Kdyby neměl právo do procesu vstupovat, nikdy by se to nemohlo stát. Slovensko dodnes tento neobyčejně citlivý problém nevyřešilo. Co když se v přímé volbě dostane po Václavu Havlovi na Hrad člověk, který bude mít dobré důvody zahlazovat sobě i jiným kriminální činy devadesátých let? Jsme si tak jisti, že se to nemůže stát? Co pak budeme dělat s ústavou,která je psána pro anděly a ne pro kantovské čerty?