Prezident Bush vidí počátky úspěchu v Iráku, avšak Demokraté požadují stažení vojsk bez ohledu na následky

Situace v Iráku se ovšem asi nevyvíjí tak jednoznačně špatně a podle představ Pelosiové. To také předtím vyplynulo ze zprávy Bílého domu o vývoji situace, kterou si Demokraté na prezidentovi vynutili, i když zpráva vrchního velitele amerických vojsk v Iráku generála Petraeuse bude podle plánu zveřejněna až v září, tedy, jak se původně očekávalo, až budou k dispozici podrobné údaje o tom, jaký vliv má Bushovo zýšení počtu vojáků zejména v Bagdádu. Bushova zpráva je i přes předčasnost a neexistenci úplných údajů a přes nynější mediální záplavu zpráv soustředících se na masakry teroristů v několika provinciích optimističtější než se očekávalo. Z 18ti kritérií či bodů hodnocení situace je jich totiž osm pozitivních, osm negativních a dva neposkytují dostatečné údaje. Je zajímavé, že ta negativní kritéria se týkají toho, co by měla dělat a nedělá irácká vláda, včetně odzbrojení milicí a zajištění věrnosti vládě a ústavě u všech ozbrojených bezpečnostních složek a zajištění jejich politické nezávislosti, zajištění spravedlivé distribuce ropy regiónům, vyhlášení a provedení legislativy amnestie, a podobně. Dva nejisté body se týkají přípravy a zajištění provinčních voleb koncem tohoto roku, omezení sektářského násilí a likvidace vlivu ozbrojených milicí na kontrolu bezpečnosti. Osm kritérií, kde se začíná objevovat pokrok zahrnuje podporu bagdádskému bezpečnostnímu plánu a vytvoření společných kontrolních stanovišť, čerpání přídělu 10ti miliard dolarů na obnovu infrastruktury země, vytvoření autonomních regionů, vycvičení a nasazení tří iráckých brigád vojska v Bagdádu, úpravy ústavy a podobně.

Prezident Bush možná proto v projevu zdůraznil, že - cituji - "Ti, kteří věří, že boj v Iráku je prohraný pravděpodobně poukáží na nedostatečné plnění některých politických kritérií. Ti z nás, kteří věříme, že boj v Iráku můžeme a musíme vyhrát, vidí uspokojivé plnění několika bezpečnostních kritérií jako důvod k optimismu. Naše stratégie je postavena na předpokladu, že pokrok ohledně bezpečnosti připraví cestu pokroku politickému, takže nepřekvapuje, že politický pokrok pokulhává za viditelnými bezpečnostními úspěchy." Bush dále s jistou dávkou neústupnosti dodal, že až začnou být vojska z Iráku stahována, bude tomu tak proto, že vojenští velitelé rozhodnou, že podmínky na místě jsou jsou pro to vhodné, nikoli proto, že zkoumatelé veřejného mínění prohlásí, že to je výhodná politika.

Co Bush obhajoval, je zcela jasné. Řekl to včera s rozhořčením vůdce sunitských kmenů v provincii Amara jedné z televizních stanic. Během oslav po návratu z úspěšné bojové výpravy proti silám al-Kajdy - se kterými se rozešli od doby, kdy je začala terorizovat a prosazovat islamistická nařízení ve stylu teroru Talibánu -- prohlásil, že odchod amerických vojáků by byl katastrofou pro Irák a svět. Zdůraznil tak jen to, co říkají vůdci všech umírněných a demokracii nakloněných frakci a stran v zemi. Odchodem vojsk by totiž Amerika nejen zradila všechny mírumilovné síly v zemi, ale doslova by jí s celým regiónem odevzdala k rozparcelování islamistickým extrémistům al-Kajdy k vybudování kalifátu typu talibánského teroru, iránským ajatoláhům, takto ideologickým vůdcům Mahdího armády, k vytvoření jakéhosi teheránského protektorátu a do třetice, těm silám kurdských ultranacionalistů, které by uvítaly samostatnost coby předpolí pro tzv. národněosvobozenecký boj v Turecku. Tak jako tak, mezinárodní společenství, které - a to mnozí zapomínají - dalo Američanům, Angličanům, Kanaďanům, Australanům, Polákům, Čechům a dalším členům mnohonárodní koalice mandát OSN k nastolení míru v Iráku, by pak muselo do Iráku znovu aby zamezilo šíření teroru po světě a vracelo by se za mnohem horších podmínek. To ovšem Pelosiová zjevně nevidí, nebo vidět odmítá a když už je přinucena přiznat k tomu, že odchod by nebyl nejlepší, začne hovořit alespoň o částečném stažení. To by ale jen oslabilo zbylé jednotky a zapříčinilo ještě větší ztráty na životech. Někteří Demokraté ovšem tvrdí, že jejich požadavky mají jen postrašit bagdádskou vládu a přinutit ji k účinnosti, což by bylo jistým opodstatněním jejich postoje, ale balamucením voličů...

Mnozí experti tvrdí, že už dlouho je jasné, že v Iráku zdaleka nejde o občanskou válku či o partyzánský ozbrojený odpor proti okupaci země. Stejně tak nejde ani o nesmiřitelnou sektářskou válku sunitů a šiitů, i když s každým provokačním útokem je těžší obě strany uklidňovat a zabraňovat odvetě. Ozbrojené milice politických stran, nebo lépe řečeno mafie, které tu či jinde terorizují okolí a teroristické bandy bývalých Baathistů, jsou jen zástupnými silami vlivů Íránu či Sýrie, které spolu se silami al-Kajdy s podporou extrémistických islamistických organizací celého muslimského světa hrají ruletu s životy Iráčanů. Co se týče jen sebevražedných útočníků, 80 procent jsou cizinci přicházející přes Sýrii a jak se bude blížit termín Petraeusovy zprávy, lze údajně očekávat zintenzívnění masakrů nevinného obyvatelstva. Nikoli nevěřícími psy a křižáky ze Západu, ale údajnými muslimskými souvěrci. Lze vůbec dál obhajovat stažení vojsk , appeasment a izolacionismus v naivní víře, že nás pak nechají na pokoji?

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .