Přerovští aj. Romové a politická korektnost

Strážci politické korektnosti si oddychli. Napětí mezi romskou komunitou a většinovou populací v Přerově však existuje. Předtím tam skupina romských mladíků napadla jiného muže. Jednala o tom přerovská radnice. Bylo to i v televizi. Jistá paní radní tam řekla přibližně toto: městské zastupitelstvo s tím mělo něco dělat už dřív, ale báli se, že budou označeni za rasisty. Její přiznání vnímám jako upřímné a - znepokojivé. Že se něco udělat mělo, ale neudělalo se, protože tomu bránil strach, je nedobré. Právě o tom chci mluvit.

Máme u nás tzv. romský problém. Ale nic s ním neděláme, protože nevíme co. Navíc se bojíme skandalizace, jako ti Přerovští. Důvod? Naše média (zejména tisk) vsugerovala veřejnému mínění postoj zvaný politická korektnost. Spočívá v zákazu vyjadřovat se o nějaké skupině způsobem, kterým by se cítila dotčena a který by jí vtiskl punc méněcennosti. Což je, myslím, dobře. Ale to není zdaleka všechno.

Před časem uveřejnil Gabalův tým zprávu o současném stavu procesu zvaného sociální exkluze (čili společenské vylučování) našich Romů a o nárůstu toho, čemu říkáme nepřesně "romská ghetta". Bylo to otřesné zjištění. Až na letmé zmínky mu naše média nevěnovala pozornost. - Je to zvláštní rozpor. Média (včetně špičkových komentátorů) bděle sledují jednotlivé hříchy proti politické korektnosti, tedy to, co kdo o Romech řekne, případně jak se vůči nim zachová, ale důsledně se vyhýbají analýze sociálních předpokladů a podmínek toho, co se s nimi děje.

Přitom zmíněné společenské vylučování Romů je proces, u něhož se nelze ubránit dojmu všudypřítomné živelnosti, spontánnosti, zlověstné neodvratnosti. Novináři se svou zúženou optikou ale zaznamenávají (a to jen občas) pouze některé z jeho projevů. Ty mají vesměs konfliktní povahu. Na konfliktech se podílejí obě strany, příslušníci většinové populace i romské menšiny. Méda, dovolávající se politické korektnosti, však zpravidla pranýřují jednotlivá konkrétní selhání na straně většinové populace: protiromskou agresivitu příslušníků okrajových skupin, případy neodůvodněné diskriminace nebo neprozíravá improvizovaná řešení lokálních krizových situací. Moralizující stereotyp médií vytváří dojem, že to, co lze nazvat romským problémem, je dílem většinové zlovůle. Dílčí projev je tak vydáván za příčinu problému.

Skutečné příčiny však lze odhalit pouze racionální analýzou a ta není možná bez svobodné a otevřené rozpravy. Neobejde se bez empirických generalizací a bez hypotéz a jejich ověřování cestou "pokus-omyl". Tomu však brání strach z mediální skandalizace, jak přiznala i přerovská paní radní. - Není divu, že v této atmosféře si ani politici a státní administrativa nevědí s problémem rady, nemají koncepci jeho řešení a ani si ji netroufají vytvářet, protože nechtějí riskovat, že je politicky korektní žurnalistika veřejně morálně odstřelí.

Od novinářů, kteří se v romské věci takto angažují, se dovídám, že chtějí bránit explozi rasové nenávisti většinové společnosti, kterou pokládají za skrytě rasistickou. Neobtěžují se analyzovat, co je a co není rasismus. Ten u nás existuje v určitých okrajových skupinách, které samy představují sociální problém, i když méně naléhavý než ten romský. Že by se většinová populace infikovala chováním těchto skupin, je - při jejich okrajovosti - málo pravděpodobné. Co u nás ale nepochybně existuje a je rozšířeno, je lhostejnost vůči romskému osudu. Lhostejnost až mrazivá. Jejím důvodem je velmi pravděpodobně všeobecně vnímaná zablokovanost řešení problému, na níž má podle mého názoru lví podíl většinová mediální strategie.

Pokud jde o podstatu romského problému, naši novináři nám dluží mnohé, vlastně všechno. Zato ho využívají jako příležitosti ke skandalizování těch, kdo se prohřeší - zpravidla slovně - proti politické korektnosti. Je to mediálně atraktivní.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .