Přelom 40. a 50. let a životní styl v Československu

23. září 2010

Životní styl přelomu 40. a 50. let ještě do značné míry určovaly trendy související s okupací a druhou světovou válkou. Nešlo jen o přídělový systém, který byl na rozdíl od doby předchozího světového konfliktu podstatně lépe administrativně zvládnut a zahrnoval prakticky všechny základní potraviny i oděvy a obuv, ale i o nové tendence v péči o pracující, především o dělníky - rozšířily se například závodní kuchyně a větší pozornost se věnovala i rekreaci a zábavě dělníků.

Znovuobnovení samostatnosti Československa samozřejmě přivítala naprostá většina občanů s velkým nadšením, ale každodenní život přinášel nezanedbatelné starosti. Lze dokonce říci, že se materiální situace běžných obyvatel paradoxně ve srovnání s předcházejícím období v určitém ohledu dokonce zhoršila.

Obrovské potíže způsobilo zejména mimořádné sucho a z něj pramenící neúroda v roce 1947. Na druhou stranu však podobně jako v jiných evropských zemích probíhal návrat do "normálních" poměrů a odstraňovaly se stopy skončené válečné katastrofy. Za jeden ze symbolů tohoto procesu můžeme považovat třeba obnovení veřejného osvětlení, které příjemně kontrastovalo s depresivní atmosférou zatemnění za války.

Móda tu byla stále

I přes nedostatek látek kvetla také móda - například v létě roku 1947 kraloval na ženských šatech proužek a hojně se nosila bižuterie napodobující zlaté šperky. Vedle domácích salonů přitom v Praze představily své kolekce i některé pařížské módní domy. Bezprostředně po osvobození dostali českoslovenští občané první možnost poznat na vlastní kůži některé prvky spojené s americkým životním stylem prostřednictvím dodávek organizace UNRRA, což je zkratka United Nations Relief and Rehabilitation Administration (tedy Správa Spojených národů pro hospodářskou pomoc a obnovu).

V Buchenwaldu

V jejich rámci se do mnoha českých i slovenských domácností dostalo nejen americké šatstvo a obuv, ale i některé dosud ve zdejších krajích nepříliš často vídané potraviny a pochutiny, jako například hovězí konzerva Corned Beef, konzervovaná šunka s vejci, rajská šťáva nebo žvýkačky. Díky balíčkům UNRRA si také po letech náhražek mohli alespoň někteří občané pochutnávat i na pravé zrnkové kávě. Svoji činnost však UNRRA poměrně rychle utlumovala a v roce 1947 svoji činnost v Evropě zcela ukončila.

Ve stejném roce také na nátlak Sovětského svazu Československo odmítlo účast na Marshallově plánu a přimklo se ještě těsněji k východní velmoci, která mu poskytla dodávky obilí i za cenu hladomoru nezanedbatelné části vlastních obyvatel.

Co je ze Sovětského svazu, to je nejlepší

Po definitivním převzetí moci komunistickou stranou v únoru 1948 došlo k dalším výrazným změnám i v životním stylu. Samozřejmě mimořádně zesílil boj proti různým tendencím přicházejícím ze západní Evropy a zejména z USA, které byly prezentovány jako projevy naprosté pakultury. Jednalo se jak o moderní zábavnou hudbu, tak o módní oblečení nebo třeba již výše zmíněnou žvýkačku či Coca-Colu. Nahradit je měla především inspirace ze Sovětského svazu, který byl prohlašován za vzor prakticky ve všem.

Propagační plakát

Propagace sovětských vzorů ovšem měla velmi často podobu velmi ploché ideologické kampaně a nezřídka při ní nebyl brán žádný ohled na propastné kulturní rozdíly mezi oběma státy. Jako příklad lze uvést úpornou snahu komunistických ideologů vymýtit z oslav Vánoc jakékoliv prvky náboženských tradic a především nahradit tradičního Ježíška ze SSSR importovaným Dědou Mrázem. Podobně jako v některých jiných případech však tato snaha nebyla úspěšná a Ježíšek své pozice plně uhájil.

Ještě více se po únoru 1948 posílila mobilizace pracovních sil, preferována byla zejména práce v těžkém průmyslu a v hornictví, kam dobrovolně, ale v tisících případů také nuceně, přecházela řada pracovníků z jiných odvětví včetně bývalých živnostníků či úředníků. Uprázdněná místa například v obchodech, školách nebo v závodech lehkého průmyslu pak obsazovaly hlavně ženy z domácností.

Žena jako pracovní síla

Právě prudký růst zaměstnanosti žen pak patřil mezi další výrazné jevy každodenního života přelomu 40. a 50. let 20. století. Komplikace však často způsoboval fakt, že ženy neměly v mnoha případech žádnou kvalifikaci, a tomu odpovídalo i jejich pozdější pracovní zařazení. Podle dobové oficiální ideologie měl přechod žen do práce usnadnit rozvoj služeb, který by domácí práce redukoval na minimum.

I když skutečně došlo k rozvoji třeba závodních jídelen či různých zařízení pro školní i předškolní děti, realita za původními růžovými představami však v mnoha ohledech výrazně pokulhávala a naprostá většina žen musela pracovat ve skutečnosti na "dvě směny" - v zaměstnání a doma. Přitom například zajišťování přiměřené stravy zůstávalo pro řadu domácností velmi složitým problémem. Za jídlo přitom tehdejší domácnosti vydávaly podle sociálních skupin v průměru 40-60 % všech svých příjmů, tedy podstatně větší procento než v současnosti.

Příklad socialistického realismu

Příděly, které zajišťovaly základní potraviny za relativně přijatelné ceny, nebyly nijak závratně velké a v obchodech bylo nutno stát dlouhé fronty. Ženy stále musely vynakládat velký um při vymýšlení způsobů, jak třeba vystačit při přípravě dortu s jedním vajíčkem apod. Ve stravě značné části obyvatelstva dominovaly různé náhražkové potraviny a laciné pokrmy. Za určitý symbol tehdejší doby, který byl typický třeba i pro poválečnou dobu v Německu, lze považovat karbanátek, na jehož přípravu vystačilo jen velmi omezené množství masa.

Krátkodobý, leč poměrně bouřlivý rozvoj prožilo však třeba i používání sojové mouky a opražených sojových bobů - alaburek, které musely v mnoha případech nahrazovat ořechy a oříšky. Na druhou stranu je však třeba poznamenat, že ve stejném období průměrná spotřeba řady druhů potravin poměrně rychle rostla a kolem roku 1950 v mnoha ohledech dosáhla předválečné úrovně. Poté však následoval na počátku padesátých let často rapidní propad, který se zastavil až v období 1954-55, kdy se začala znovu věnovat větší pozornost otázce životní úrovně obyvatelstva.

Kdo si mohl připlatit

Od 1. 1. 1949 byl zaveden vedle lístkového systému též volný trh s potravinami a ošacením, kde bylo možno koupit zboží nad stanovené příděly, ale ceny zde byly mimořádně vysoké a pro značnou část domácností ve větší míře nedostupné. Ostatně i samotný režim předpokládal, že na volném trhu budou pravidelně nakupovat především nejvýkonnější dělníci, tzv. úderníci, kteří byli vnímáni jako reprezentanti nové společenské elity. Na potraviny z volného trhu však byla odkázána i silně diskriminovaná skupina "vykořisťovatelů", kteří neměli nárok na lístky v rámci přídělového systému. Vysoké ceny na volném trhu byly tak pro režim jedním z dalších nástrojů jejich definitivní ekonomické likvidace.

Třídní prvky se ovšem projevovaly v každodenním životě i jinak - například i při předvánočním prodeji kaprů byla distribuční místa rozmístěna po Praze tak, aby ve větší hustotě pokrývala dělnické čtvrti, zatímco čtvrti s větším podílem "buržoazního" obyvatelstva, například na Praze 6 (podle členění Prahy z roku 1949), musely počítat s menším množstvím prodejních míst.

Soukromník tu nemá místo

Jedním z dalších výrazných rysů společenského vývoje v poúnorovém období, který sehrával významnou roli i v každodenním životě, byla rychlá likvidace soukromých obchodů, řemeslnických dílen a hostinců. Z privátního sektoru zbyly již na samém počátku padesátých let doslova trosky. Režim tomuto procesu samozřejmě všemožným způsobem vydatně napomáhal všelijakou diskriminací soukromých provozoven proti státním nebo družstevním podnikům.

Běžní obyvatelé změny pocítili nejenom prostřednictvím zhoršení kvality obsluhy při nakupování nebo při využívání služeb, ale také v podobě celkového snížení počtu různých obchodů nebo hostinců, což dále snižovalo možnost nákupu bez obrovských front. Každodenní život na přelomu čtyřicátých a padesátých let tak zkrátka nebyl vůbec jednoduchý.

Nelze však přehlédnout, že existovala v daném období i poměrně rozsáhlá skupina lidí, kteří všechny obtíže velkoryse přehlíželi a s nadšením se podíleli na likvidaci dosavadních zvyklostí. Jednalo se zejména o část mládeže, která věřila, že buduje nový systém, který již brzy dokáže zajistit ráj na zemi. Problémy každodenního života však přispěly k tomu, že se dříve či později i většina z nich vrátila do reality, která nebyla ani zdaleka tak růžová, jak si představovali.

O životním stylu na přelomu 40. a 50. let 20. století jsme hovořili v historickém magazínu Zrcadlo, který měl premiéru 29. 2. 2008.

Spustit audio
autor: Martin Franc