Předvolební emoce jednání o vládě nesvědčí

Potvrzuje to i vyjádření prezidenta republiky Václava Klause. Ten si po jednání s lidovci, zelenými, s občanskými a sociálními demokraty pochvaloval, že se v klidu jednacího sálu rýsuje dohoda, zatímco v médiích padají silné výroky. Zkrátka i kdyby politici byli ochotni v tuto chvíli dospět k nějakému kompromisu, pár desítek hodin před volbami by ho občanům stejně nesdělili. To z obavy, že by mohli přijít o body u voličů, kdyby prokázali vstřícnost vůči svým politickým rivalům.

Proto lze chápat optimismus hlavy státu po setkání s představiteli většiny stran zastoupených ve sněmovně, že by politici v klidu jednacího sálu měli dospět v nejbližších týdnech k dohodě. Po zavření volebních místností by skutečně mohlo nastat zklidnění na politické scéně. Ostatně z výroků politiků po návštěvě Hradu by se rovněž mohlo zdát, že řešení volebního patu se rýsuje. Problém je v tom, že když přijde řeč na konkrétní variantu, názory se diametrálně liší. Překvapivě i v případě, kdy jsou politici pro vyvolání předčasných voleb. Jak k nim dojít, na to nabízejí rozdílné recepty. Názorně to dokazuje dnešní setkání Václava Klause se Stranou zelených. Její šéf Martin Bursík se totiž obává, že pod pláštíkem jednání o předčasných volbách by nakonec mohla vzniknout velká koalice ODS a ČSSD. Ta by sice nemusela fungovat po celé volební období, ale i za pár měsíců by mohla změnit volební systém tak, aby výrazně znevýhodnil malé strany.

Také tento rozpor názorně ilustruje, jak protichůdné jsou zájmy jednotlivých politických stran. Proto musí taktizovat a nemohou odkrýt karty. Když to šéf občanských demokratů Mirek Topolánek učinil a pohřbil projekt trojkoalice, hned se dostal do problémů. Stačí připomenout vystoupení Jiřího Paroubka a Miroslava Kalouska, že vytvoří menšinovou vládu sociálních demokratů a lidovců tolerovanou komunisty. Nebo nehlasování tří poslanců KDU-ČSL o důvěře Topolánkově vládě. Na druhé straně zase sociální demokraté musí opatrně nakládat s případnou velkou koalicí. Pokud by příliš tlačili na pilu, mohli by je opustit komunisté. Ti ostatně před pár dny na veřejnosti připustili možnost, že by mohli pomoci otevřít dveře k předčasným volbám, což by se sociálním demokratům nehodilo. Když se to dá všechno dohromady, můžeme být po komunálních a senátních volbách skutečně svědky rychlého řešení. Buďto by mohla být podepsána dohoda o vytvoření takového kabinetu, který by zemi přivedl k předčasným volbám a který by například za dobu své existence snížil počet mandátů ve sněmovně na 199. Nebo by mohla vzniknout velká koalice. Svým způsobem více reálných variant není ve hře. Byť politici mohou na veřejnosti nabízet i další řešení.

Ta by přicházela v úvahu pouze v momentu, kdy by ani po volbách nedošlo ke zklidnění atmosféry a pokračovala tvrdá konfrontace. V tom případě by se řešení volebního patu protáhlo na měsíce a šance hlavy státu na nalezení nějakého stabilního vládního projektu by byla malá. Pak by asi skutečně hrál podstatnou roli zákulisní nátlak, který by měl buďto změnit stanovisko zelených či lidovců, aby se nebránili spolupráci s komunisty, nebo který by měl způsobit rozpad jedné ze stran a umožnit odpadlíkům hlasovat jinak, než jak chce jejich vedení. Pokud by ani to nepomohlo, došlo by patrně ke třetímu pokusu, který by byl v režii šéfa poslanecké sněmovny. A tváří tvář reálné hrozbě předčasných voleb by pak mohly hrát důležitější roli emoce, než racionální uvažování. Proto by bylo dobře, aby už druhé kolo jednání o vládě dospělo k takovému řešení, které by ukončilo povolební tápání.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .