Před 620 lety vypukla bitva na Kosově poli

Datum 28. června 1389 je jedním z nejdůležitějších momentů srbských národních dějin. V úterý na svátek svatého Víta se spojenecká vojska Srbů, Bosňanů, Albánců a Bulharů střetla s osmanským sultánem Muradem I. (1326-1389). Do rozhodující bitvy je vedl nejmocnější srbský kníže Lazar Hrebeljanović (1329-1389), který velel srbskému vojsku, jež neslo největší tíhu tureckého náporu. Dosud není zcela jasné, jak bitva probíhala. Ve většině pramenů se uvádí, že v předvečer bitvy srbský bojovník Miloš Obilić smrtelně zranil tureckého sultána. Smrt vojevůdce obvykle ukončí celý konflikt, tentokrát však rozpoutala bouři, která neměla ve středověku obdoby.

Jako blesk z čistého nebe

Nevlastní Muradův syn Bajazid I. řečený Ildirim (1354-1403) se do čela osmanské armády postavil dříve, než v tureckých řadách vypukla panika. Přestože Srbové začali mít převahu, náhlým útokem na srdce srbského vojska souboj rozhodl ve prospěch půlměsíce. Ildirim tak dostál svému přízvisku, které v češtině znamená "blesk". Jeho největší protivník Lazar padl do jeho rukou a nad Muradovou mrtvolou přišel o hlavu. Podle srbského patriarchy Danila III. raději zvolil smrt, než aby žil v hanbě. Po kosovské bitvě se velmi rychle rozšířil kult svatého Lazara a dodnes patří mezi hlavní srbské křesťanské světce a mučedníky.

Turci buší na vídeňskou bránu

Je zajímavé, že ačkoli Srbové utrpěli porážku, připomínají si tuto událost jako vítězství. V bitvě zemřeli jejich největší hrdinové, světci a mučedníci, což je oslavováno i v řadě mýtů a lidových zpěvech. Každoročně si Srbové připomínají velikost Srbské říše a svátek svatého Víta považují za den, kdy si pravověrné vojsko zvolilo přijetí do království nebeského před pozemským vítězstvím. Od této chvíle se pokládají za "nebeský národ".

Brána je otevřená

Důsledky srbské porážky byly kruté. Turci nekompromisně vyhladili veškerou srbskou šlechtu a území ležící mezi řekami Dunajem, Sávou, Drinou a Timokem se dostalo do vazalské závislosti. Srbská porážka Osmanské říši otevřela bránu na Balkánský poloostrov a na stovky let ovlivnila osud nejen poražených Srbů, ale i podstatné části Evropy. Téměř o tři století později v roce 1683 doputovala turecká lavina až k Vídni a těžko domýšlet, jak by se vyvíjely dějiny, kdyby toto město padlo.