Přečtena jaderná DNA neandertálce

24. září 2010

Neandertálský člověk je považován za slepou vývojovou větev lidského rodu a drtivá většina odborníku jej neřadí mezi přímé předky moderního člověka druhu Homo sapiens. Ve prospěch tohoto názoru svědčí i nejnovější analýzy dědičné informace neandertálců.

Vědcům se už několikrát podařilo izolovat malý zlomek dědičné informace neandertálského člověka. Šlo ve všech případech o DNA z mitochondrií. Její analýzy naznačily, že se neandertálci od člověka druhu Homo sapiens výrazně lišili a zřejmě se s ním nemohli křížit. Mitochondrie předává potomkům pouze matka, a tak byly tyto výsledky důkazem "čistoty" lidské linie pouze po přeslici. Kdyby se na křížení s člověkem Homo sapiens podíleli neandertálští muži, na mitochondriální dědičné informaci by se to neprojevilo.

Křížení lidí Homo sapiens s neandertálci "po meči" mohla potvrdit či vyvrátit jen analýza DNA z jádra buněk neandertálského člověka. To nebyl zdaleka jediný důvod, proč se vědci pokoušeli získat a analyzovat dědičnou informaci pocházející z jader buněk neandertálců. Její srovnání s jadernou DNA člověka Homo sapiens by nám prozradilo mnohé o tom, jak vlastně náš vlastní druh vznikal a jaké evoluční síly jeho vývoj formovaly.

Švédský genetik Svante Pääbo, který působí v lipském Ústavu Maxe Plancka pro vývojovou antropologii, začal s pokusy o izolaci jaderné DNA neandertálců před dvěma roky. Nejdříve prověřoval muzejní exponáty a hledal mezi nimi kosti, v kterých měla jaderná DNA šanci na přežití. Ta je s třemi miliardami písmen genetického kódu mnohem větší než DNA mitochondrií obsahující jen 16 tisíc písmen genetického kódu. Přesto je jaderná DNA v lidském těle neskonale vzácnější než mitochondriální dědičná informace. Každá buňka obsahuje jen dva výtisky jaderné DNA a tisíce mitochondrií, z nichž každá nese pět sad své vlastní DNA.

Nakonec našel Pääbo mezi prověřovanými 60 muzejními exempláři dvě neandertálské kosti, z kterých mohl odebrat maličký vzorek a z něj pak izolovat DNA. Pocházely z chorvatské jeskyně Cindina, jež patří mezi jedna z posledních útočišť neandertálců na evropském kontinentě. S výsledky analýz seznámil Pääbo 12. května účastníky mezinárodního genetického sympozia v USA. Z kostí muže starých 45 000 let izoloval asi milion písmen genetického kódu, tedy asi 0,03 % celého genomu. To stačily k vážnému zpochybnění možnosti, že se neandertálci podíleli na vzniku člověka Homo sapiens "po meči". Zkoumané úseky mužského pohlavního chromozomu Y neandertálců se výrazně lišily od chromozomu člověka rozumného i šimpanze, což naznačuje, že ke křížení mezi neandertálcem a člověkem druhu Homo sapiens zřejmě vůbec nedocházelo.

Neandertálci osídlili Evropu před 300 000 roky a zmizeli odtud za poněkud nejasných okolností zhruba před 30 000 roky. Předpokládanou dobu osamostatnění neandertálské vývojové větve potvrdily i Pääbovy analýzy DNA. Vyplývá z nich, že k rozchodu předků neandertálců a lidí Homo sapiens došlo přibližně před 315 000 roky. Vznik prvních lidí Homo sapiens se datuje do doby před 200 tisíci roky.

Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.