Pravěký krokodýl žvýkal jako savci
Byl to sice krokodýl, ale žvýkal po zcela savčím způsobu. Dokazuje, že dnes poněkud usedlá skupina plazů byla kdysi mnohem „dobrodružnější“.
Fosílie krokodýla, který dostal jméno Pakasuchus, pocházejí z naleziště Rukwa Rift Basin v Tanzanii, kde paleontologové objevili hned několik koster. Ukazují, že zvíře nebylo nijak velké – jeho hlava by se člověku pohodlně vešla do dlaně. Krokodýlek o velikosti kočky měl štíhlé tělo a dlouhý ocas, který chránily masivní pláty. Samotné tělo bylo chráněné mnohem méně, což spolu s neobvykle flexibilní páteří ukazuje na velmi aktivní způsob života na souši. Je pravděpodobné, že Pakasuchus lovil hmyz a jiné drobné živočichy.
Chrup nově objeveného krokodýla vědce nejprve velice zarazil. „Pokud byste se dívali jenom na lebku a zuby, ani by vás nenapadlo, že to byl krokodýl. Spíš byste si říkali, co je to za divného savcovitého plaza“, říká Patrick O'Connor z Ohio University. Moderní krokodýlové nežvýkají, svou kořist trhají na kusy a jejich zuby mají jednoduchý kónický tvar. Pravěký krokodýl Pakasuchus měl ale prodloužené špičáky, třenové zuby s ostrými hranami a ploché stoličky. Díky tomu mohl kousat, trhat i žvýkat.
Pakasuchus není přímým předkem dnešních krokodýlů, ale patří do velmi úspěšné skupiny krokodyliformních plazů (Crocodyliformes), kteří žili v období druhohor.
Zdroj: NSF
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
