Pravěký kanibalismus – jídlo i zastrašování

20. září 2010
Homo antecessor, Archeologické muzeum v Barceloně

Na jídelníčku pravěkého člověka Homo antecessor figurovalo lidské maso jako rovnocenná položka se zvěřinou. Příbuzní obětí měli být odrazeni od usídlování v sousedství kanibalů.

Před 800 000 roků byl na Pyrenejském poloostrově kanibalismus běžnou záležitostí. Nasvědčují tomu nálezy z jeskyně Gran Dolina poblíž španělského Burgosu. Jeskyni obývali lidé druhu Homo antecessor, kteří zřejmě nepatří k našim přímým předkům. O skladbě jejich jídelníčku vypovídají nálezy kostí s jasnými stopami po řezech kamennou čepelí.

Lidé porcovali maso bizonů, jelenů, divokých ovcí, drtili jejich kosti, aby se dostali k morku, a rozbíjeli lebky, aby si pochutnali na mozku. Stejně nakládali i s lidskými těly. Tým vedený José Mariou Bermudézem de Castrem z burgogského Centro Nacional de Investigación Sobre Evolución Humana objevil ostatky nejméně 11 lidí, jejichž těla byla porcována stejně jako zvěřina. Ořezané a rozdrcené kosti i rozbité lebky vyhodili dávní kanibalové do odpadu spolu s kostmi zvířat. To jasně dokazuje, že nešlo o rituální kanibalismus, který by byl součástí nějakých obřadů. Pak by lidojedi nakládali s ostatky svých oběti mnohem pietněji.

Kanibalismus také zřejmě nebyl východiskem z nouze v období hladu. Ostatky lidských obětí se nacházejí ve všech vrstvách a prozrazují, že lidské maso bylo nedílnou součástí jídelníčku. Vše napovídá tomu, že obyvatelé jeskyně Gran Dolina nedostatkem netrpěli. V okolí jeskyně nacházeli prameny s pitnou vodou i dostatek zvěře a jedlých rostlin.

Ideální podmínky k životu byly zřejmě silným lákadlem pro početné tlupy pravěkých lidí. Bermudéz de Castro a jeho kolegové proto předpokládají, že obyvatelé jeskyně čelili silné konkurenci. Zájemců o život v tomto „ráji“ bylo příliš mnoho. Kanibalismus byl jednou z možností, jak se vypořádat s nežádoucími přistěhovalci. Všechny dosud nalezené kosti obětí patřily dětem nebo nedospělým jedincům, jejichž zabití se pojilo s mnohem menším rizikem než násilí na dospělých členech cizích tlup. Na členy postižené tlupy ztráta potomků jistě těžce dopadla, a byli pak více nakloněni k vyklizení kraje, který jinak lákal k osídlení.


Zvukovou podobu tohoto článku můžete slyšet v historickém magazínu Zrcadlo, který měl premiéru 10. 9. 2010 v 9:00.

Spustit audio
autor: Jaroslav Petr