Později do důchodu

Z tohoto úhlu pohledu by se tudíž očekávala poměrně výraznější převaha hlasů pro vládní návrh. V rozjitřené politické atmosféře však opozice s koalicí jen těžko hledají společnou řeč. Což se bohužel promítá i do jednání o reformě penzí. Navíc zde máme zkušenost s prací tzv. Bezděkovy komise. Ta shromáždila představy jednotlivých parlamentních stran, propočítala je a navrhla postup, jakým způsobem by politici měli měnit důchodový systém v České republice. Jen krůček scházel k podpisu a k tomu, aby se slova proměnila v činy. Blížící se volby však několika měsíční práci zhatily a výsledky tzv. Bezděkovy komise byly uloženy k ledu.

Přitom počet českých důchodců za deset let vzrostl o téměř čtvrt milionu lidí. Znamená to, že se přiblížila doba, kdy se důchodový systém ocitne v krizi. Selský rozum tudíž napovídá, že se změnou penzí by se nemělo otálet. Zavedení reformy je totiž během na dlouhou trať. Z tohoto úhlu pohledu lze pochopit nejnovější snahu koaliční vlády. Ta se nakonec na vlastní pěst bez dohody s opozicí a navzdory protestům odborů rozhodla protlačit parlamentem alespoň první etapu reformy. Pokud takto schválené úpravy projdou Senátem a podepíše je prezident republiky, dočká se Česká republika od začátku roku 2010 několika novinek.

Předně lidé narození v roce 1965 a mladší by zamířili do penze v pětašedesáti letech. Matky dvou a více dětí by měly dostat šanci odejít do důchodu o něco dříve. Zároveň by lidé měli povinně přispívat do důchodového systému místo dosavadních pětadvaceti let roků pětatřicet. Některé úpravy by se měly týkat rovněž invalidních důchodů. Z tohoto výčtu je zřejmé, že vláda zatím nezkouší nic změnit na současném způsobu výpočtu důchodů. Momentálně chce dosáhnout pouze toho, aby stárnoucí populace zůstala delší dobu aktivně činná, což by mohlo snížit počet peněz potřebných v budoucnosti k vyplácení důchodů. Tato skutečnost dává naději hraničící téměř s jistotou, že sociální demokraté sice koaliční návrh nepodpořili a kritizovali, ale v případě nástupu k moci jej ani nezruší. Není k tomu žádný pádný důvod. Jednak Česká republika nově navrženou hranicí pro odchod do důchodu i počtem odpracovaných let není žádným extrémem a dokonce ani nadprůměrem. Jednak i v době vládnutí sociální demokracie došlo k postupnému posunu hranice pro odchod do důchodu. Navíc se tehdy ještě zvýšily sazby, které lidé formou sociálního pojištění strhávaného z příjmu platí.

I když se momentální prodlužování věku pro odchod do důchodu pouze přibližuje hranici běžné ve vyspělých zemích a následuje prodlužující se délku života, naráží toto opatření na nesouhlas významné části populace. Přesto se dříve nebo později bude muset jakákoli vláda odhodlat ke kroku druhému. A tím je vytvoření tzv. druhého pilíře. Tedy spoření na důchod prostřednictvím fondů. Podle všeho by mělo být povinné. Částka, kterou lidé v rámci sociálního pojištění platí, by se rozdělila. Část by mířila i nadála do státní pokladny. Z ní by byla zaručena určitá minimální výše důchodu. Druhá část by pak byla podle výběru daného občana přesměrována do konkrétního důchodového fondu, který by vložené peníze zhodnocoval a umožňoval by vyšší penzi.

Znamená to, že by po reformě nemuseli lidé nutně na penze platit více, pouze by se tyto prostředky nerozpouštěly anonymně ve státním rozpočtu. Část z nich by tak zamířila na individuální účet. Konkrétní člověk by pak mohl dopředu lépe odhadnout výši důchodu v budoucnosti. Samozřejmě by musela být zaručena kvalitní správa a zhodnocování takovýchto peněz. Jakým způsobem, o tom se určitě povede vzrušená diskuse a bylo by dobré kdyby tentokrát vyústila v dohodu tak říkajíc napříč politickým spektrem.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .