Poučení ze slovensko-maďarské zášti
Patří do vnitropolitického komentáře dění, které probíhá jinde? V jakémsi metafyzickém smyslu ano, neboť všechno souvisí se vším. Zvoní-li někomu hrana, zvoní i tobě, připomíná básník. Některé události jinde jsou nám však bližší než jiné. V podstatě rozhoduje blízkost osudů, často jen zeměpisná.
Dění na Balkáně je nám bližší než události v Kongu. A Slovensko je nám bližší než Kosovo. Týká se nás současná eskalace slovensko-maďarské nevraživosti? Myslím, že ano.
Slováci jsou nám bližší. Nejen zeměpisně. Od časů Palackého je naši buditelé zahrnuli do svého emancipačního projektu a donedávna jsme spolu žili v jednom státě. Maďaři jsou nám vzdálenější, jejich řeči nerozumíme, ale naši buditelé pokukovali žárlivě po jejich státoprávních snahách a jejich symboly národní obrody se podobají navlas těm našim. Stačí si tam zajet. Do roku 1918 jsme s nimi rivalizovali o Slovensko. Štěstí přálo nám.
Slováci měli své Maďary a my své Němce. Maďarizace Slováků však probíhala drsněji než germanizace Čechů. Vídeň byla vůči nám ústupná. Nač jsme měli, toho jsme dosáhli. Nakonec jsme své Němce s pomocí zvenčí bezohledně vyhnali a jsme (cynicky řečeno) "z obliga". Slováci i Maďaři si nesou osud své neutěšené vzájemnosti dodnes. Je poznamenán tíživou historickou hypotékou, pokaždé jinou.
Dávné maďarizační snahy, které vrcholily Apponyiovými zákony a masakrem v Černové v roce 1907, jsou dodnes hlubokou ranou slovenské duše. I v maďarské duši zeje hluboká rána. Tou je Trianon, mírová smlouva z roku 1920, rozdělení Uher. Spíše diktát než smlouva, kdy se třetina všech Maďarů ocitla mimo svou vlast. Daří se jim tam všelijak. Představme si náš Mnichov, který se stal trvalým stavem. Hořká pilulka, již je Maďarům dodnes zatěžko spolknout. Myslím, že se tomu dá rozumět.
Podobných třecích ploch je v Evropě víc. EU (přesněji: západní Evropa) s nimi zachází obezřetně. Ani ona nemá vyhráno, vzpomeňme Irsko, Baskicko, Belgii. Je tam však vůle k rozumnému kompromisu. Čím dál na východ a na jih je to svízelnější. Dnes se jí stal překážkou předěl slovensko-maďarský.
Sovětská nadvláda nad kusem Evropy měla účinky, které vnímají kdysi porobené národy jako zhoubné. Jejich vzájemná nevraživost však byla tlumena. Říká se tomu pax sovietica, sovětský mír. Podobně působila v pozdním starověku pax romana a v britských koloniích do minulého století pax britannica. Stejně fungoval režim, v jehož čele stál maršál Tito v bývalé Jugoslávii. - Rozpad komunistického bloku otevřel dávné etnické antagonismy, polsko-německý, česko-německý, o Balkánu nemluvě. Byla to německé zdrženlivost, která zabránila licitaci česko-německého sváru. Připomeňme si bavorské sedláky a jejich srozumění s výstavbou ropovodu Ingolstadt-Kralupy, který vedl jejich polnostmi.
Slovensko-maďarské vztahy se vyvíjely jinak. I zde ožily historické reminiscence - a spolu s nimi snaha hrát na nacionální notu, aby bylo dosaženo národní jednoty. Prvním třeskem byl osud vodního díla Gabčíkovo-Nagymáros. A pak to šlo ráz na ráz, na obou stranách. Známe měčiarovskou snahu sjednotit slovenskou veřejnost šikanováním maďarské menšiny. Dzurinda s tím přestal, ale Ficova vláda se rozhodla pokračovat. Její ministr Slota pronáší (často prý v opilosti) protimaďarské sentence a úspěšně dráždí obdobně zjitřenou maďarskou senzitivitu. Nedávno jsme byli svědky drsného zásahu slovenské policie proti maďarským fotbalovým rowdies a vzápětí provokativní demonstrace maďarských nacionalistů ve fašistických uniformách na slovenském území. Je to scenérie i pro nás Čechy natolik neutěšená, že se zdráháme Slovákům fandit, jakkoli jsou nám blízcí. Na slovenské i maďarské straně jsou lidé, jimž se to příčí, ale jejich hlas je přehlušen populismem, jemuž postupně propadá veřejnost zde i tam.
Není radno vznášet kritické výhrady z české strany. Nemáme na to morální právo. Sami jsme se své německé menšiny zbavili (a pan Slota nám to opakovaně připomíná). Slováci mustrování starších bratří nesnášejí, užili si ho dost. - Můžeme se ale poučit.
Účelové využívání etnických rozporů.je pokušením pro pravici i levici. Spočívá v ochotě spojit se "třeba i s Marťany" v zájmu udržet se u moci. V Maďarsku i v Polsku si s tím zahrává pravice, na Slovensku levice. Jak je tomu u nás? Naším prubířským kamenem je vztah česko-německý, zejména česko-sudetoněmecký. Na tuto strunu si rádi zahrají nacionalisté všeho druhu. Naštěstí jsou zatím okrajovou menšinou. Ochotně k tomu sáhne občas KSČM, ale příležitostně se tomu nebrání ani tzv. velké strany, ODS a ČSSD, nebo alespoň určité proudy v nich. - Slovensko-maďarský případ však ukazuje, jak snadno lze probudit temné duchy podsvětí. A jak je obtížné vrátit je zpátky do uzavřené láhve. Deprimující ukázkou toho, když se to vymkne z ruky, je bývalá Jugoslávie.
Své duchy podsvětí bychom si měli hlídat. A také včas se snažit jim rozumět.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka