Poslední neandrtálec

Moderní člověk druhu Homo sapiens se vyvinul v Africe, ale černý kontinent mu byl záhy těsný. Vydal se na ostatní světadíly a nakonec osídlil celý svět. Do Evropy přišel před 40.000 let a našel ji osídlenou neandrtálci - potomky aktérů předchozí velké lidské migrace, kterou podnikl z Afriky do Evropy a Asie člověk druhu Homo erectus.

Neandrtálci (Homo neanderthalensis) byli zdatní chlapíci. Obývali evropský kontinent sevřený ledovci déle než 100.000 let. Po příchodu člověka Homo sapiens ale rychle zmizeli ze scény. Poměrně krátké soužití neandrtálce s moderním člověkem patří k nejzáhadnějším kapitolám lidské historie. Většina badatelů dnes považuje neandrtálce za slepou vývojovou větev a nepočítá je mezi naše přímé předky. Hrstka vědeckých rebelů ale zastává názor, podle kterého se moderní člověk s neandrtálcem v omezené míře křížil.

Některé nálezy naznačují, že neandrtálci a moderní lidé mohli žít po určitou dobu vedle sebe. Na sklonku své existence vyráběli neandrtálci předměty, které se nápadně podobají předmětům, jaké vyráběl moderní člověk. Jde o doklad nezávislého vývoje neandrtálců, nebo o inspiraci evolučně pokročilejšími konkurenty? A nebo to je výsledek zoufalé snahy neandrtálců opatřit si "hi-tech" vybavení, jaké obdivovali u svých sousedů - moderních lidí? Molekulárním genetikům se podařilo izolovat z neandrtálských kostí a zubů fragmenty DNA a provést její analýzy. Z těch vyplývá, že moderního člověka a neandrtálce dělila hluboká evoluční propast. Mnozí biologové z těchto rozdílů čerpají jistotu, že se neandrtálci s moderními lidmi nikdy nekřížili. Výsledky analýz DNA také naznačují, že příchod moderních lidí zastihl neandrtálce "evolučně na kolenou". Před 40.000 lety byla jejich genetická rozmanitost zřejmě o poznání menší než před 100.000 lety. To by znamenalo, že už byli "na odchodu".

Výrazný pokrok v datování pravěkých nálezů, především pak neskonale spolehlivější kalibrace výsledků radiouhlíkových analýz, ale nabízí zcela nové souvislosti. Příkladem může být nové, přesnější datování uhlíků z neandrtálských ohnišť na Gibraltaru. Provedl ho mezinárodní tým vědců vedený Clivem Finlaysonem z Gibraltarského muzea. Jeho výsledky přinesl prestižní vědecký týdeník Nature. Vyplývá z nich, že na gibraltarském skalním útesu mohli neandrtálci žít ještě před 24 tisíciletími. To by znamenalo, že neandrtálci přežívali v Evropě osídlené moderním člověkem Homo sapiens překvapivě dlouho. Zhruba o 10.000 let déle, než jsme si mysleli. Zřejmě k tomu přispívaly podmínky panující na Pyrenejském poloostrově, kde moderní lidé nenacházeli nejpříhodnější podmínky k životu.

Zdaleka ne všechny odborníky výsledky datování sídlišť gibraltarských neandrtálců zveřejněné v předním vědeckém časopise Nature přesvědčily. Poukazují na fakt, že stačí přimíchat ke vzorku pro analýzy jen stopová množství mladšího materiálu a výsledkem je "omlazení" dat o několik tisíciletí. Nové datování konce neandrtálců naopak vítají zastánci křížení neandrtálců s moderním pravěkým člověkem. K jejich velkým trumfům patří nález dětské kostry z portugalské lokality Lagar Velho. Kostra nese podle některých paleoantropologů směsici znaků typických buď jen pro moderního člověka a naopak jen pro neandrtálce a mohla by patřit dítěti vzniklému z mezaliance zástupců obou druhů člověka. Odpůrci "hybridní teorie" se oháněli argumentem, že před 24.500 roky, kdy dítě z Lagar Velho žilo, už neandrtálci dávno vymřeli. Nové datování neandrtálských ohnišť z Gibraltaru ale tuto námitku shazuje ze stolu a vrací otázku hybridizace neandrtálců s moderními lidmi znovu do hry. Ani evoluční propast nemusela představovat nepřekonatelnou překážku. Nedávné genetické analýzy lidské a šimpanzí DNA odhalily známky vzájemného křížení, ke kterému došlo asi před 5 miliony let. To je asi milion let poté, co se vývojové větve lidí a šimpanzů rozešly.