Porovnání důsledků zveřejněných skandálů v České republice a v Británii

Závislost novin na reklamních agenturách a na inzerci velkých firem, o nichž se nesmí napsat nic kritického, je zřejmě do značné míry vyjádřením podnikatelského zoufalství jejich majitelů a šéfů. Mnohá média v České republice si dobře uvědomují, že jejich přežití či nepřežití je závislé na dostatečném množství reklamy a tedy na blahovůli podniků, které se většinou neodváží kritizovat.

K pocitu bezmocnosti a chaosu jistě však přitom přispívá i povrchní zpracování informací o nejrůznějších skandálech, které vytvářejí u konzumenta sdělovacích prostředků pocit bezmocnosti:"všechno je špatně, všichni jsou zkorumpováni, svět je zlý". Ale nemůžeme proti tomu nic dělat, protože žádná média nemají čas jít analyticky pořádně ke kořenům každého problému a jasně odhalit jeho příčiny.

Jaroslav Veis, publicista a poradce předsedy Senátu Petra Pitharta, který má dobré povědomí o anglosaské žurnalistické praxi, na to vyjádřil ve své úvodní přednášce na příbramském semináři názor, že "česká společnost ráda stále začíná znova", má ráda "tlusté čáry za minulostí", chce smazat minulá příkoří a přečiny a dělat vždycky, jakoby se nic nestalo. Hledí do budoucnosti, nikoli do minulosti.

Jsou-li však čeští novináři frustrováni, že jejich psaní nikam nevede, nemůže být toho důvodem kromě pasivity české společnosti i něco jiného? Třeba, že nepíší o zjištěných skandálech dostatečně razantně, systematicky a dost dlouho, nebo, že na zjištěné kauze mezi sebou sdělovací prostředky nespolupracují tak, že by nezávisle na sobě objevovaly další a další podrobnosti?

Nebo proto, že se neptají, PROČ se nikdy nic nevyšetří a skoro nikdo nikdy není nucen odejít z funkce, nebo není potrestán?

Jen tak na okraj, je to symptomatické. Jistě, můžeme se vymlouvat na nedokonalé zákony nebo na chyby v restrukturalizačním procesu při přechodu od komunismu. Přesto je mi však například nepochopitelné, že v důsledku "způsobu práce" jednoho českého mediálního "podnikatele" musí zaplatit Česká republika v důsledku rozhodnutí mezinárodní arbitráže odškodné ve výši deseti miliard korun.

A televize, která je v ohnisku tohoto skandálu, dál nerušeně vysílá, jakoby se nechumelilo. A nikdo se nad tím nepozastavuje.

Argumentace, kterou je možno slyšet, že to holt budou muset občané zaplatit, protože to jsou jen "potíže růstu", tak jako museli zaplatit všechny vytunelované banky a podniky, je pozoruhodná, nepřijatelná.

V některých zemích se - přece jen - po zveřejnění skandálu alespoň něco děje.

Myslím, že bychom měli zkoumat, proč to jde jinde, a proč to většinou nejde v České republice.

Co mám na mysli?

"Tvář podnikatelské Británie" - zněl palcový titulek na titulní straně britského deníku Independent, a pak následovaly tři odstavce tištěné písmem velikosti přibližně půl druhého centimetru. Vedle nich byly fotografie viníků, zabraly polovinu titulní stránky formátu A2, a k tomu ještě následoval backgroundový článek normálním malým písmem. V atmosféře všeobecného pesimismu ohledně možnosti současného českého tisku, která vládla o minulém víkendu na mediálním semináři v Příbrami, jsem argumentoval, že člověk nemusí být pesimistou, jsou oblasti na světě, kde novináři píší razantně a neohroženě a jejich psaní má význam. Co publikoval Independent ve čtvrtek na čtyřech pětinách své titulní strany? Cituji:

Adam Singer přivedl kabelovou firmu Telewest na pokraj bankrotu. Pod jeho vedením klesla hodnota akcií z pěti celých šedesáti tří setin libry za akcii na dvě celé jednu desetinu pence. Během osmnácti měsíců přišlo o zaměstnání patnáct set pracovníků této firmy. Jeho odměna? Zlatý padák v hodnotě jednoho miliónů osmi set tisíc liber.

Během ředitelování Sira Phillipa Wattse poklesla hodnota akcií firmy Shell za poslední rok o sedmadvacet procent. Firma plánuje propustit čtyři tisíce zaměstnanců. Jeho odměna? Zvýšení platu o pětapadesát procent na jeden milión osm set tisíc liber ročně.

Michael Dobson je generálním ředitelem finanční firmy Schroders. Hodnota akcií této firmy poklesla za minulý rok o šestadvacet procent a firma propustila pět set zaměstnanců. Jeho odměna? Plat a prémie ve výši tří miliónů liber ročně.

Proč nemůže takovouto titulní stránku publikovat nějaký český deník, ptal jsem se na mediálním semináři. Ony by české noviny takovéto informace publikovaly, zněla odpověď, ale ne o českých podnikatelích.

Článek v listě Independent pod těmito palcovými třemi odstavci pak vysvětlit, že za posledních šestatřicet měsíců zaznamenaly četné britské firmy vážnou hospodářskou stagnaci. Navzdory tomu však jejich generální ředitelé nechávají ve správních radách odhlasovat horentní zvýšení svých platů.

Je pravda, že publikace tohoto velkého článku byla důsledkem rozzuřených zasedání akcionářů řady britských firem v poslední době, takže lze říci, že list Independent jen reagoval na atmosféru okamžiku. Přesto však je pozoruhodná razance, s níž toto téma britský tisk nyní ventiluje i to, jak rychle se vláda rozhodla proti tomuto skandálu jednat.

Už nedělní vydání týdeníku Observer referuje o tom, že skandál, takzvané udělování prémií za podnikatelské selhání ředitelům bankrotujících firem v Británii, brzo skončí. Britská vláda podle Observeru připravuje opatření, v jejichž důsledku nebudou smět odcházející ředitelé dostávat zlatý padák větší hodnoty, než je jejich půlroční plat. Návrh nového konzultačního dokumentu v této věci má být zveřejněn do čtrnácti dnů.

Britská ministryně průmyslu a obchodu plánuje tato opatření, z nichž některá bude zřejmě britská vláda vynucovat zavedením nového zákona:

Smlouva pro ředitele podniků bude moci být uzavírána na maximální dobu jen půl roku, což povede k tomu, že jejich prémie při odchodu z funkce nebudou moci být příliš vysoké.

Prémie a zlaté padáky pro ředitele firem budou muset být zdůvodněny jejich konkrétními podnikatelskými úspěchy ve firmě. Smlouvy s řediteli budou muset obsahovat přesné hodnocení jejich výkonu.

A také, britská vláda se rozhodla tento nový návrh zákona zveřejnit v době, kdy dochází na zasedání valných hromad britských firem v této věci k bouřlivým konfliktům mezi akcionáři a správními radami podniků.

Takže zdá se, že v Británii má zveřejnění skandálu v politice a v ekonomice přece jen určitý vliv. Zkoumejme, jak zařídit, aby šlo věci napravovat i v České republice.