Porcování vládních křesel

Porcování vládních křesl by za normálních okolností začalo už dříve. Letos se však muselo čekat na to, jak dopadne kongres občanských demokratů. A ten nakonec rozdal karty trochu jinak, než se původně předpokládalo. Názorným příkladem je skutečnost, že po několika týdnech intenzivního vyjednávání došlo ke změně v nejužším týmu občanských demokratů. Na kongresu poraženého a dnes už tudíž bývalého prvního místopředsedu strany Davida Vodrážku nahradila jeho nástupkyně v místopředsednickém křesla Miroslava Němcová. Mimo jiné to znamená, že Vodrážkova šance na účast v rodícím se kabinetu klesla na minimum. Zároveň jeho neúspěch mohl svým způsobem změnit i dosavadní taktiku.
Nově zvolená první místopředsedkyně Miroslava Němcová by měla zamířit do významné funkce. Vzhledem k tomu, že v minulém volebním období byla ve vedení dolní parlamentní komory, upřednostňuje působení v jejím čele před ministerským postem. A protože zbývající koaliční partneři jen těžko mohou nabídnout někoho s podobnými zkušenostmi, je jisté, že předsedkyní sněmovny bude právě Němcová.

Prezident republiky Václav Klaus se veřejně divil tomu, že se občanští demokraté vydali právě touto cestou. Podle něj to bude vykoupeno výraznou ztrátou pozic v nově se rodícím kabinetu. Zda se tak skutečně stane, to se dozvíme v průběhu následujících dnů. V této souvislosti se zdá, že ODS jen těžko pro sebe uhájí post ministra financí. Přitom občanští demokraté dosud tvrdili, že je to pro ně klíčové křeslo a že nechtějí zopakovat chybu z minulého volebního období, kdy ho přenechali koaličním partnerům.

Když se člověk ohlédne do nedávné minulosti, pak ODS spíš více uškodilo, když ho při prvním pokusu Mirka Topolánka o vytvoření vlády obsadili vlastním člověkem. Byl jím Vlastimil Tlustý a jeho aktivity v této funkci byly mnohdy sporné. Ať už se to týká nepovedené kampaně kolem sestavování státního rozpočtu, jehož podoba byla nakonec snad ještě horší než návrh připravený předchozí vládou, kterou Tlustý v inzerátech kritizoval. Připomenout lze rovněž jeho diskutabilní angažmá v urovnávání sporu státu s Nomurou kvůli Investiční a poštovní bance, nebo ,jak vzpomíná současný ministr Eduard Janota, působení poradců, kteří nestandardním způsobem ovlivňovali chod úřadu. Když se k tomu přidá skutečnost, že občanští demokraté nemají vlastního silně vyprofilovaného kandidáta, nebylo by překvapením, kdyby v rámci koaličního vyjednávání post ministra financí přenechali TOP 09.

Jaká další křesla by ODS mohla přepustit svým partnerům, o tom je zatím předčasné spekulovat. Hlavně kvůli tomu, že podle zákulisních informací se vyjednávači zatím ani nedohodli na tom, kolik by jich mělo připadnout jednotlivým stranám. Jejich počet se dopředu těžko odhaduje, protože výsledek letošních sněmovních voleb je v porovnání s jinými netypický. Nemáme zde jednu silnou vládní stranu, která přibere menší koaliční partnery. Ti sice mohli silnějšího vydírat a získat k počtu poslanců až neúměrné množství ministerských křesel, ale přesto museli respektovat převahu hlavní vládní strany.

Tentokrát však rozdíl mezi občanskými demokraty, kteří mají 53 poslanců a TOP 09 s 41, činí pouhých 12 mandátů, Věci veřejné jich pak mají 24. Když se to zkonfrontuje s minulým volebním obdobím, kdy ODS měla 81 křesel, lidovci 13 a zelení jen 6, nelze se divit tomu, že TOP 09 chce prý obsadit stejně ministerských postů, jako by měli mít občanští demokraté a Věci veřejné údajně vyrukovali se stejným požadavkem. Aby to bylo teoreticky možné, muselo by být členů vlády alespoň 15 a ne 14 jak se uvažuje. Už jenom kvůli tomu, že 14 nelze vydělit třemi.

Kdyby k tomu skutečně došlo, pak by rozložení sil v nové vládě bylo na místní poměry nezvyklé. Všichni tři partneři by měli stejně, tedy po pěti křeslech. O jejich počtu se ještě povede tvrdé vyjednávání a až bude dotaženo do konce, teprve pak se jednotlivé pozice budou obsazovat konkrétními lidmi. Proto zatím existuje jediná jistota. Pokud skutečně vznikne vládní koalice tvořená ODS, TOP 09 a Věcmi veřejnými, pak bude premiérem Petr Nečas.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.