Porážka francouzského premiéra

Krátce po volebním vítězství pravice v létě letošního roku prohlásil, že jedním z jeho hlavních politických cílů je prohloubení decentralizace Francie. Nyní se zdá, že tento jeho plán naráží nikoli na odpor opozice která je ostatně citelně oslabena svou porážkou a neschopná vážného odporu, nýbrž je kritizován ve vládním pravicovém táboře.

Od doby Velké francouzské revoluce a zejména Napoleonova císařství byl Francie státem převážně centralistickým v němž se krajské a komunální svobody prosazovali jen velmi těžko. Revoluční vlády museli potírat regionální tendence ve snaze ubránit jednotu země, proto se ve Francii vždy centralistům říkalo Jakobíni, přesto že často patřili k politické pravici. Experiment s pařížskou komunou myšlenky lokálních samospráv nadlouho pohřbil, o všem podstatném se rozhodovalo v Paříži. Výstižně to zobrazil Chevalier ve svých Zvonokosech, aféra obecního záchodku se řešila na ministerstvu vnitra.

Nejtěžší ránu centralismu zasadil v osmdesátých letech Francois Mitterrand, podle plánu socialistického ministra vnitra Gastona Defeira. Země byla rozdělena na jedna dvacet regionů s volenými orgány a poměrně rozsáhlými pravomocemi a moc až dosud téměř o všem rozhodujících prefektů byla omezena. Centralistický francouzský stát se však nechtěl vzdát svých mocí a v reformách se nepokračovalo. Diskuse k decentralizační komisi kterou vedl lillský starosta Pierre Mauroy nic podstatného nepřinesla.

Jean-Pierre Raffarrain nyní navrhuje, aby regiony dostaly mnohem větší ekonomické i politické pravomoci, přišel dokonce s tím, že by do francouzské ústavy byl zahrnut princip subsidiarity platný v evropských strukturách. V regionech by se mohla konat místní referenda o lokálních otázkách. Plán by byl předložen Francouzům k celostátnímu hlasování.

Na nedávné poradě poslanců generálních rad Raffarrainův plán kritizoval předseda národního shromáždění Jean Louis Debré. Vyjádřil obavy z toho aby nešlo o velký výprodej, který by roztrhal republiku na kusy. Referendum o této otázce rozhodně odmítl. Je dobře známo, že Jean Louis Debré patří k nejbližším spolupracovníkům hlavy státu, to znamená, že Jaques Chirac, který v době spolužití s levicovým premiérem Jospinem nesouhlasil s plánem na autonomii Korsiky, decentralizační Raffarrainovu koncepci nepodporuje.

Jean-Pierre Raffarrain, bývalý senátor musí nyní s lítostí sledovat, jak se horní sněmovna snaží zvrátit smysl jeho úsilí sto sedmdesáti devíti pozměňovacími návrhy. Kdyby jich byla přijata jen třetina, nezbylo by jeho představ nic. Jestli že neuspěje bude to jeho první, ale velmi vážná porážka. Síla centralistického odporu ukazuje, že duch francouzského etatismu ještě stále žije a má velmi hluboké kořeny. Mnoho Francouzů a s nimi i řada politiků pokládá regionální svobody naprosto obvyklé v jiných zemích Evropské unie stále za jakého si strašáka, který by oslabil principy jednotné státní moci, na nichž stojí Francouzská republika.