Populismus kolem bankovních vkladů

Ministr financí Miroslav Kalousek se k němu v té době přidal a zopakoval, že český bankovní systém je stabilizovaný a zdravý. Proto jeho úřad nechystal žádná mimořádná opatření. Týkalo se to také zvýšení záruky za bankovní vklady a jejich stoprocentní krytí do určité výše namísto současného devadesáti procentního.

Po týdnu v bankách nedošlo k žádným zásadním a dramatickým změnám, velké problémy jim nehrozí, přesto je všechno jinak. Miroslav Kalousek musel svůj přístup přehodnotit a jeho ministerstvo navrhne zvýšení záruky vkladů v bankách z 25 000 na 50 000 eur, samozřejmě se stoprocentním ručením do této výše. Šéf resortu financí si tak mohl velmi rychle ověřit specifika světové finanční krize. V ní ve značné míře nezáleží ani tak na realitě, jako spíše na psychice.

Finanční trhy jsou značně nervózní a nevěří tomu, že zlé časy končí. Důkazem mohou být pokračující pády akcií na burzách. Této psychóze pomalu začínají podléhat i lidé v Evropě. Vzhledem k tomu, že některé západoevropské banky byly namočeny do nákupu různých finančních produktů obsahujících problematické americké hypotéky, více než bylo zdrávo, dostaly se do velkých problémů. Některé bankovní domy se tak ocitly na kraji krachu a od pádu do propasti je zachránila jen pomoc státu. Takže klienti západoevropských bank jsou značně nervózní, reagují na každou nepříznivou zprávu a jsou připraveni vybírat své vklady nebo je přesouvat jinam. Kdyby k tomu došlo v masovém měřítku, těžko by takovýto útok přežila i zcela zdravá bankovní instituce.

Politici tedy zkoušejí uklidnit situaci tím, že zvyšují hranici, která jistí bankovní vklady. A protože v propojené Evropě není velký problém přesunout úspory do banky v sousední zemi, jsou nuceni zvyšovat záruku za vklady téměř všude. Proto musel český ministr financí přehodnotit svůj postoj a se zvýšením záruky nakonec také přijít. Takovýto krok může v nervózní době situaci zklidnit a příliš přitom ani nezáleží na reálném obsahu vyřčeného slibu. Lidé totiž postupně přestávají věřit i těm věcem, které normálně fungují. Právě záruka na bankovní vklady mezi ně patří. Už dávno před vypuknutím krize platilo v České republice pravidlo, že vklady na účtech jsou povinně ze zákona pojištěny. Konkrétně do výše 25 000 eur, tedy do částky kolem 600 000 korun. U většiny lidí jejich vklady zmiňovanou sumu nepřevyšují. Takže momentálně riskují to, že v případě nějakého katastrofického scénáře vedoucího k pádu jejich finančního ústavu by přišli o deset procent z uložené částky. Pokud mají na účtu například půl milionu, dostali by vyplaceno čtyři sta padesát tisíc. Vzhledem k relativně dobrému zdraví českého bankovního sektoru proto není příliš racionální uvažovat o přesunu úspor do zahraničních finančních institucí. Přesto podle zpráv z médií už lidé sondují možnosti, jak své peníze převést na účty například u rakouských bank.

O málo racionálním uvažování v této souvislosti vypovídá ještě jeden fakt. Pokud by došlo skutečně k celosvětové hluboké ekonomické krizi a k totálnímu zhroucení bankovního systému v České republice, což zdůrazňuji - není pravděpodobné, pak by stoprocentní záruka všech vkladů ve výši 50000 eur stejně byla k ničemu. Stát by na její proplacení neměl peníze. Navíc se nesmí zapomínat na to, že jde o pojištění. Proto banky musí povinně ukládat část svých výnosů do Fondu pojištění vkladů. Z něj by mělo docházet k vypořádání klientů. Takže bankovní domy budou muset do tohoto fondu přispívat víc, což se budou snažit nejrůznějšími cestami vytáhnout z kapes svých zákazníků.

Když už jsem zmínil Fond pojištění vkladů, tak by v něm momentálně mělo být kolem deseti miliard korun. Přitom vklady v bankách mají převyšovat bilion korun. Na těchto číslech lze názorně dokumentovat, že pojištění vkladů je nástroj pro mimořádné situace krachu jedné či jen několika bank a ne celého systému.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .