Polská armáda odchází po 5 letech z Iráku

Zejména proto, že si podnikatelé slibovali hodně od zakázek na rekonstrukci irácké infrastruktury. Nakonec z toho sešlo, Poláci uzavřeli minimum kontraktů, často vinou pasivity jejich podnikatelů. Nynější ministr obrany Bogdan Klich obvinil z odpovědnosti za tento neúspěch postkomunistickou vládu Leška Millera. Ta podle něj začala s Američany o podmínkách zmíněných kontraktů jednat příliš pozdě a Polákům vzaly slibované smlouvy především britští a američtí podnikatelé. V Iráku začali umírat polští vojáci. Nakonec jich bylo dvaadvacet. Nenašly se ani žádné zbraně hromadného ničení, jeden z hlavních argumentů americké intervence. Jednotky našich severních sousedů dostaly jen jako výraz v uvozovkách důvěry velení v mnohonárodní divizi v centru Iráku. Prostor její odpovědnosti zahrnoval 5 z osmnácti nynějších iráckých provincií, nad kterými by do konce roku měla převzít odpovědnost centrální irácká vláda. Podpora mise v Iráku dlouhodobě klesala

Na počátku akce tam bylo 2500 polských vojáků. Když se o víkendu oficiálně loučili, na odsun čekalo posledních 900. Jak hodnotí misi v Polsku? Oficiálně, alespoň na vládní úrovni jako veleúspěšnou. Poláci vycvičili na 20 000 iráckých vojáků a 6500 policistů. Za americké prostředky pomohli k realizaci programů pomoci za 170 milionů dolarů .Odpůrci takového pozitivního hodnocení zase upozorňují, že mise byla pro státní rozpočet Polska příliš drahá. 5 let vojenského angažmá v Iráku stálo v přepočtu přibližně sedm miliard korun. A to v momentě, kdy chybějí prostředky na nezbytnou modernizaci polské armády Proto je vojenský pobyt celkově přijímán s rozpaky. Rozpadem Saddámovského Iráku se zhoršila bezpečnost. Bojují mezi sebou ozbrojené formace šíítů a sunnitů, které podporují Američané. I z toho důvodu, že šííté sympatizují s Íránem, jehož vztahy se Spojenými státy jsou kritické, zejména s ohledem na jeho jaderný program. Během výše zmíněných nepokojů a teroristických útoků zahynuly desetitisíce Iráčanů.

O definitivním odchodu Poláků z Iráku rozhodla loni vláda Donalda Tuska a prezident Lech Kaczyňski, který byl na počátku proti, nakonec s termínem odsunu do konce letošního října souhlasil. Ministr obrany bývalé vlády Strany právo a spravedlnost prezidentova bratra Jaroslawa Kaczyňského Aleksander Szczyglo tvrdí, že je na konec irácké mise Poláků příliš brzo. Na rozdíl od průzkumů veřejného mínění, které hovoří o tom, že přes 85 procent dotázaných považuje nynější odchod vojska ze země za správné rozhodnutí. 57 procent se navíc domnívá, že vojenská angažmá v Iráku a Afghánistánu zvyšují možnost útoků islámských teroristů na cíle v Polsku.

Nejsou to jediné pochybnosti, které se v souvislosti se zmíněnými misemi objevily. Znalci vojenských záležitostí a bývalí velitelé polského kontingentu byli zklamáni, že když se ve Varšavě vyčítavým tónem zmínili o promarněných hospodářských kontraktech, bylo jim ze strany USA naznačeno, že Polsko je sice blízký spojenec, nicméně rozhodovat budou ve Washingtonu. Jak to vyjádřil před několika měsíci jeden z politologů, Američané naznačili Polsku, že by jako v uvozovkách neposlušný školák mohlo obrazně dostat za ucho.

Vzniká tak otázka, zda to stejně dopadne v mnohém složitější misi v Afghánistánu. Polská armáda připomíná, že Irák značně pomohl v získávání zkušeností pro vojáky, kteří je nyní mohou v Afghánistánu využít. Tam se totiž bojuje skutečně naostro. A na otázku možných hospodářských zakázek konstatují. Dokud budou v zemi pokračovat boje s Talibanem, nebude tak jako tak možné toho moc rekonstruovat. Pravdou je, že toho v Afghánistánu po více než třiceti letech občanské války mnoho nezbylo a i předtím země patřila mezi nejméně rozvinuté na světě. Poláci jsou nyní poučeni a když se bude v budoucnu jednat o klíčových zakázkách, budou prý na rozhovory mnohem lépe připraveni.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .