Ať politiku platí ti, kteří ji dělají

24. listopad 2000

Politika je svinstvo. Ať si ji dělají ti, kteří je baví. Hlavně ať do toho netahají ostatní. Zhruba takto by se také daly vyložit výsledky průzkumu veřejného mínění publikované v těchto dnech institucí IVVM.

Šetření se zabývalo konkrétně tím, co si lidé v České republice myslí o financování politických stran. Drtivá většina respondentů, konkrétně 94 procent, tvrdí, že činnost politických stran by měla být financována především z členských příspěvků. Naopak dvaasedmdesát procent dotázaných nesouhlasí s tím, aby do stranických pokladen proudily peníze ze státního rozpočtu.

Možná, že lidi k tomuto názoru přivedlo chování politiků. Ti jsou většinou odtrženi od reality a usilovně řeší problémy, které většinu obyvatel příliš nezajímají a které pro chod republiky mají menší význam než jiné záležitosti, o kterých politici naopak často a rádi nediskutují. Takže například na důchodové reformě se za několik let neudělalo prakticky nic. Totéž by se dalo říci o vynutitelnosti práva. Naopak poslanci věnovali hodiny diskusí například tomu, proč nejde změnit způsob jejich odměňování nebo zda přijmout usnesení o tom, že tato vláda škodí zemi, nebo zda se k její činnosti radši vůbec vyjadřovat.

Zkrátka pozorovatel dění na české politické scéně musí dříve nebo později nabýt dojmu, že jím zvolení zástupci žijí na jiné planetě než běžný občan. Takže se nelze divit tomu, že v už zmiňovaném průzkumu jasně dominuje názor, ať činnost politických stran hradí ti, kteří s nimi mají bezprostřední souvislost.

Vývoj názorů na způsob financování politických stran samozřejmě kolísá. A to podle toho, zda se zrovna v médiích probírá skandál některé z nich. Takže, když se rozpadala Občanská demokratická strana a když na světlo světa vylézali z její skříně kostlivci v podobě švýcarského konta nebo mecenášů Bacze a Sinhy, bylo veřejné mínění proti poskytování jakýchkoli sponzorských darů.

V současnosti už se k tomuto způsobu financování respondenti průzkumu IVVM nestaví tak negativně. Konkrétně 56 procent dotázaných považuje dary sponzorů za prospěšné. Mají k tomu asi následující důvod. Ve sdělovacích prostředcích se momentálně nehovoří o žádném skandálu. Navíc tento způsob financování zapadá do všeobecně vžité a už zmiňované představy, ať politiku platí jenom ti, kteří ji chtějí dělat.

Potíž je v tom, že v normálním a civilizovaném světě, se v ní angažují především lidé, kteří považují politiku za službu veřejnosti. A ta, aby byla kvalitní, by měla být adekvátně placena. Proto ve většině zemí přispívá na činnost politických stran také stát.

Pokud do této společnosti chce patřit Česká republika, musí i ona spolufinancovat činnost politických stran. A to bez ohledu na to, jaké nálady momentálně panují mezi veřejností. Jde spíše o to, aby byla nastavena pokud možno jasná pravidla hry. Tedy, aby financování politických stran bylo průhledné a aby jeho nedodržování bylo trestáno, přinejmenším tím, že provinilec bude moci na další politickou kariéru až do smrti zapomenout. Lidé pak k tomu mohou pomoci tím, že budou důkladně zvažovat, komu svěří moc. Tedy, že do volených funkcí vyberou především ty, kteří budou svoji činnost v politice vnímat jako službu veřejnosti a ne jako snahu zajistit se finančně až do konce života.

Až nastane tento ideální stav, pak budou průzkumy o způsobu financování politických stran prakticky zbytečné. Lidem totiž nebude vadit, že si politiky musí platit také z vlastní kapsy. Při pohledu například na chování některých sociálních demokratů v souvislosti s firmou Alfa Horizont je jasné, že ke zmiňované idyle má Česká republika zatím hodně daleko. Takže další průzkum veřejného mínění o financování politických stran patrně potvrdí, že podle většiny lidí je politika svinstvo, za které je hřích utrácet peníze daňových poplatníků.

autor: Petr Hartman
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.