Politickým populistickým stranám v pravém i levém spektru se dostává značné pozornosti

Politickým populistickým stranám v pravém i levém spektru se od voleb do Evropského parlamentu v roce 2014 dostává značné pozornosti evropských médií i politologů. Představuje populismus budoucí podobu fungování politiky a mechanismů politických stran? Nebo je to přechodný jev?

Umějí populistické strany fungovat jen v opozici a ve vládě se kompromitují? Jak antiimigrační rétorika pravicových populistů ovlivňuje rétoriku ostatních stran a celkovou společenskou debatu?

Porovnat různé podoby populismu přijeli do Prahy politologové z víc jak 20 zemí z prestižních evropských univerzit. Konferenci pořádaly Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a Heinrich-Böll-Stiftung.

Jsou populisté epizodou?

„Každý přináší znalost toho, jak se populismus vyvíjí v zemi, odkud pochází. Můžeme si porovnat jednotlivé problematiky, dát je do evropského kontextu a hledat souvislosti, v čem je populismus ve střední Evropě podobný nebo rozdílný se západní a jižní Evropou,“ říká za organizátory Martin Mejstřík.

V prezentacích spíkrů zazněla kritika médií, že pojem populismus používají bez rozmyslu. Mezi akademiky není shoda na přesné definici populismu.

Korupce|foto: CC0 Public domain, Fotobanka Pixabay

„V Česku je pojmem populismus nálepkován každý, kdo se profiluje novým způsobem, který se vymyká starému chápání politiky. Všichni nově příchozí do politiky, kteří jsou odlišní, jsou házeni do jednoho pytle. Nikdo nechápe, co populismus znamená, je skutečně nálepkou, ve které se snaží dehonestovat soupeře.“

Populismus lze definovat jako politickou ideologii dělící svět na dvě proti sobě stojící skupiny. Na autentický lid, který je oprávněn vládnout, a na ty, kteří do té skupiny nepatří. Ať jsou to zkorumpované elity, bohatí, anebo migranti a uprchlíci, případně i menšiny.

Daniele Albertazzi z Birminghamské univerzity označil za mýtus domněnky, že populistické strany jsou jen epizodou živenou ekonomickou krizí, nebo v některých zemích zvýšeným počtem přicházejících cizinců. Mluvil i o druhém mýtu, když se populistická strana dostane k moci, kompromituje se praxí politiky.

Korupce v Česku a populisté

Dokážou populisté prosazovat svoje vize i ve vládě? „Mluvíme o Lize severu, Forza Italia, tedy Vzhůru Itálie, nebo švýcarské Lidové straně. Dokázaly se poučit ze svých chyb a dokážou dosáhnout cíle, které si předsevzaly. Vyberou si několik témat, která si přivlastní a nedělají kompromisy ve věcech, které považují za důležité,“ říká Daniele Albertazzi.

Návrh na přerozdělení uprchlíků z jižních zemí do zbytku Evropy vyvolal nesouhlasnou reakci. Pokud je pravicový populismus trvalý fenomén, lze říct, že jsme svědky jednoho z posledních pokusů řešit evropskou migrační otázku společně?

Uprchlíci, ilustrační foto|foto: ČTK/AP, Tatan Syuflana,ČTK

„Nemám řešení problému. Považuji ho za velice delikátní. Levicové a středové strany musejí lépe formulovat témata, která se týkají identity a imigrace. A vymyslet diskurz, který mohou předložit voličům.“

Agendu populistických stran v Evropě porovnal mladý nizozemský politolog Stijn van Kessel z Univerzity Heinricha Heineho v Düsseldorfu. Z jeho analýzy vyšlo, že populistická strana vznikne spíše tam, kde velké zavedené strany na témata nereflektují, než tam, kde mají s korupcí nebo migrací problémy.

„Korupce byla v Česku velkým problémem a politickým tématem. Na něm se profilovaly nové populistické strany a vymezovaly se vůči zavedeným stranám.“

Stejně jako ostatní politologové na konferenci i Stijn van Kessel připomíná, že označit někoho za populistu nic neřeší. Ukazuje se to hlavně v případě migrace. Zejména pravicové populistické strany toto téma vtáhly do politické debaty, a i když ne vždy se ve svém výkladu světa opírají o fakta, nelze nazvat nelegitimní jejich snahu o tématu mluvit.

„Když se podíváte na západní Evropu, tak tam najdete spoustu lidí, co se bojí globalizace, evropské integrace a ztráty své kulturní identity. Tihle lidé nejsou moc mobilní, takže kulturu chápou více lokálně a globalizace, migrace a dalších procesů se bojí. Nepovažuju za správné, aby se strach těchto lidí ignoroval. Jestli populistické strany nabízejí správné odpovědi nebo řešení konsistentní s liberální demokracií, je jiná věc. Ale argument, že jsou tyto strany nelegitimní, nebo že se má ignorovat jejich hlas, je podle mě za hranou,“ říká Stijn van Kessel.

Podle něj si politici zavedených stran jen zakládají na svůj volební neúspěch, pokud téma migrace rovněž neuchopí a nenabídnou alternativní vidění světa: „Tohle by prostě měli brát vážně, že spousta lidí se bojí neznámých procesů v životě.“

Politoložka Vassiliki Georgiadou mluví ze skypu. Mezi panelisty uprostřed je Daniele Albertazzi z Birminghamské univerzity|foto: Daniela Vrbová

Jednou ze strategií populistických stran, paradoxně i pravicových, je tzv. sociální šovinismus. Tedy argument, že cizinci přicházejí vysávat sociální systém, pobírat dávky v nezaměstnanosti a další benefity, přestože do veřejných systémů nikdy nepřispívali.

Zda k tomu skutečně v Evropské unii dochází, počítal opakovaně ekonom Martin Kahanec ze Středoevropské univerzity v Budapešti a Institutu pro výzkum práce v Bonnu. Výsledek se potvrdil opakovaně:

„Není pravda, že by imigranti měli vyšší míru na pobírání dávek, právě naopak. Migranti jsou častěji příjemci dávek v nezaměstnanosti v EU, v mírné většině členských států. V žádném členském státě ale nemá imigrant zvýšenou míru pobírání dávek v porovnání s domácí populací,“ uvádí Martin Kahanec.

Jeho tým modeloval pro Evropskou komisi i scénáře možného budoucího vývoje v migrační oblasti. Zaměřil se hlavně na země tzv. Východního partnerství. „Nejvíce lidí do EU bude přicházet nejspíše z Ukrajiny, i když asi ne tolik, kolik bychom očekávali. Migrační potenciál Ukrajiny zas tak velký není,“ shrnuje výsledky Martin Kahanec.

Druhým důležitým výsledkem je poznání, že tato migrace může být za jistých okolností výhodná pro evropské státy, migranty z Východní Evropy i jejich domovské země: „Čím otevřenější trh práce pro tyto lidi bude, ve smyslu transparentních pravidel a málo bariér, tím větší přínos to může mít pro výkon národní ekonomiky i zaměstnanost domácí populace,“ říká Martin Kahanec. „Důležitá je ale ta otevřenost a transparentnost.“