Politický cyklus od středy do středy

Na těchto stanoviscích se nic nezměnilo po celý týden a ve středu se opět sejdou předsedové vládních stran a do konce týdne jejich širší vedení, aby o krizi jednali. Takže se opět můžeme těšit na dramatické jednání a zřejmě i dramatická gesta. Zda-li na jejich konci bude kýžené rozuzlení, o tom je možné se jen dohadovat. Spíše se zdá, že definitivního nebude opět nic. Zatím politikové na svých stanoviscích trvají a popravdě řečeno, nic jiného už jim ani nezbývá.

Je těžké si představit, že by bylo možné vzít zpátky tak ostrá slova, která v poslední době padla. ČSSD nemůže přestat trvat na svém premiérovi. Už proto ne, že jí čeká sjezd a na něm se má rozhodnout, kdo povede ČSSD. A Stanislav Gross má nejvíce krajských nominací a má také největší šance být zvolen předsedou. Za této situace se ČSSD může jen stěží ho vzdát bez ztráty tváře. Rozhodně si ale celou věc musí na sjezdu vyříkat, ne dříve. Takže demise premiéra v úvahu nepřichází.

Přichází ale v úvahu změna postoje KDU-ČSL? Asi také ne. Pokud členstvo i voličstvo bylo do takové míry znepokojeno podnikatelskými aktivitami rodiny Grossových i jeho následnými výroky, musel by asi premiér před celým národem si posypat hlavu popelem, aby to mohlo být odčiněno. Jenže jakou pak bude mít takový posypaný premiér vlastně autoritu? KDU-ČSL také stěží může vzít svá slova zpět bez ztráty tváře. Jiná věc je taktika této strany.

Na jedné straně žádá odchod premiéra, na straně druhé setrvává se svými ministry ve vládě. Jde to dohromady? Jak už bylo mnohokrát řečeno, pouze krátkodobě, jako nástroj pragmatického nátlaku. Dříve nebo později se lidovci musejí rozhodnout, protože v opačném případě se vlastně nic měnit nemusí. Pokud lidovečtí ministři setrvávají v Grossově vládě, pak přirozeně respektují i jejího předsedu a není co řešit. Jako další formu zvláštního nátlaku vymysleli politikové KDU-ČSL další klamavý manévr. Poslanecká sněmovna by dle jejich plánu mohla hlasovat nikoliv o důvěře vládě, ale o důvěře přímo premiérovi, jen tak, bez ústavního pravidla.

Mělo by to prý pro premiéra vypovídající hodnotu. Připomíná to někdejší hlasování slovenského Parlamentu, který za vlády premiéra Mečiara vyslovil nedůvěru prezidentovi Michalu Kováčovi, se kterým vedl premiér spor. Také jen tak. Ústava o žádné nedůvěře prezidentovi nehovořila. KDU-ČSL by zřejmě se svými klamavými manévry měla brzy skončit, jinak promarní docela sympatický dojem z principiálního postoje, který zaujala vůči premiérovým podivným prohlášením a podnikání jeho ženy. Čím dál více začínají lidovci připomínat chytrou horákyni.

Jak to udělat, aby zároveň tlačili na ČSSD, ale přitom zůstali ve vládě, kde je ČSSD hegemonem. To opravdu dlouho nepůjde. Je možné, že věci spějí do nějaké remízy, protože postoje obou stran jsou z uvedených důvodů pevné. V duchu původní lidovecké navrhované dohody věci mohou jít dosavadním směrem a počká se na sjezd. A pak zase nějakým dosavadním směrem. Trvalost takového stavu bude ale rozhodně nepevná.