Politické hrátky pokračují

Když se člověk na tuto taktiku podívá důkladněji, zdá se, že nejde o zvyšující se chuť, ale o hru s časem. Jiří Paroubek si je totiž dobře vědom, že zablokovaná situace je pro něj výhodnější, než zprovozněná sněmovna. Jednak nemusí jeho vláda ze zákona podat demisi a otevřít dveře k jmenování Topolánkovy vlády. Jednak proti šéfovi občanských demokratů hraje blížící se srpen. V prvním týdnu tohoto měsíce by totiž měl předložit prezidentovi republiky výsledky dosavadního vyjednávání. A pokud by v ten moment byla i nadále zablokovaná sněmovna, bylo by velmi pravděpodobné, že by Topolánkova mise skončila. V tom případě by se dala očekávat nějaká forma dohody mezi občanskými a sociálními demokraty, u které by už asi neasistoval Topolánek. Šéf sociálních demokratů by tak z výsledků voleb vytěžil maximum. Naopak v případě odblokování sněmovny by byl vystaven určitému riziku. Je pravděpodobné, že po zvolení předsedy dolní parlamentní komory by prezident republiky jmenoval Topolánkův kabinet. Ten by získal měsíc na to, aby se pokoušel dojednat podporu své vládě. Zároveň nelze vyloučit, že i druhý pokus by získal občanský demokrat. Ten by pak mohl o podobě kabinetu vyjednávat velmi dlouho. Celou tu dobu by byla u moci odstupující Topolánkova vláda.

Zároveň by fungovala sněmovna. Mohla by se tudíž zabývat i nějakou formou návrhu na zkrácení volebního období a na vypsání předčasných voleb. Ostatně v Senátu se už připravuje změna ústavy, která by umožnila rozpouštět sněmovnu snadněji, než je tomu dosud. Konání předčasných voleb by nebylo pro sociální demokracii v tuto chvíli výhodné. Například Jiří Paroubek by se těžko zbavoval nálepky politika, který situaci dlouhodobě blokoval a svým způsobem zemi k předčasným volbám nasměroval. Dále by se nemusel zopakovat výsledek, který by zaručil ČSSD jasnou dominanci nad KSČM v levé části politického spektra. Což je pro sociální demokraty jednou z hlavních podmínek nějaké formy spolupráce s komunisty, nebo alespoň možnosti s takovouto spoluprací v politickém vyjednávání taktizovat. Zároveň nelze vyloučit, že by se lidovci a zelení poučili a šli do voleb společně. Tím by v současném volebním systému výrazně vzrostala jejich šance na zisk více mandátů, byť by jejich celkový zisk hlasů ve volbách byl třeba srovnatelný s tím současným.

To vše hovoří proti tomu, aby měla sociální demokracie mimořádný zájem na odblokování sněmovny. Zisk by mohl být proti tomu neúměrně nízký. Byla by jím vidina možnosti sestavit na třetí pokus vládu. Pokud by se k tomu ČSSD skutečně dostala, pak by bylo pravděpodobné, že by nakonec Paroubek podporu sto jednoho poslance pro svůj projekt získal a mohl by vládnout. Potíž je v tom, že cesta k třetímu pokusu by mohla být hrbolatá. Zároveň při volbě předsedy Poslanecké sněmovny by se mohla sociální demokracie vystavit riziku, že se bude opakovat osud trojkoalice. Tedy, že by kandidát ČSSD nemusel získat ani sto hlasů a protivníci by mohli rovněž argumentovat tím, že stovka socialistů a komunistů není homogenní. Nikde totiž není dopředu dáno, že by trojkoalice kandidáta sociální demokracie skutečně podpořila.

Zkrátka nejrůznější manévry politiků pokračují. Pokud ODS nehodlá těsněji spolupracovat s ČSSD, má jedinou jistotu - musí se dohodnout s komunisty. Bez nich nezvolí vedení sněmovny, nebo se nedobere ani ke změně ústavy, která by otevřela cestu k předčasným volbám. Právě z toho a z ultimáta hlavy státu Mirkovi Topolánkovi může Jiří Paroubek čerpat sílu a různými manévry usměrňovat dosavadní vývoj tak, aby to bylo pro něj maximálně výhodné. A do tohoto scénáře patří i hrátky kolem podmínek nominace a případné volby šéfa Poslanecké sněmovny. Takže i po nominaci Lubomíra Zaorálka nelze úplně vyloučit, že v pátek nebudou mít poslanci opět koho volit.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci http://www.rozhlas.cz/cro6/audio/ Radio na přání