Policisté a hasiči chtějí přidat

Z tohoto úhlu pohledu tak několik stovek protestujících není zanedbatelné číslo. Podstatné však není to, jak početný dav se shromáždil před budovou ministerstva vnitra, ale to, že šlo o příslušníky složek, bez jejichž dobře odvedené práce se neobejde žádná civilizovaná země. Tomu by mělo odpovídat i finanční ohodnocení. Podle policistů a hasičů tomu tak není. Na špatné finanční podmínky by se proto mohl svést fakt, že v policejních řadách je stále spousta volných míst. Nízká důvěra v práci policie a její kvalitu v očích veřejnosti by zase mohla dávat argument pro tvrzení, že průměrný příjem policistů 31 a půl tisíce korun není málo. Problém je v tom, že průměrná čísla jsou často zkreslená a neodrážejí realitu. Řadoví policisté nejsou nijak přepláceni a do služby v uniformě se hrnou často ti, kteří by jinak těžko sháněli slušně placenou práci. Přesto kabinet nemůže ignorovat požadavek na růst mezd. Zároveň nemůže jít do extrému. Pokud by byli policisté nadprůměrně placeni, mohli by se podobných mezd dožadovat i jiní zaměstnanci ve státní sféře. Proč by měli méně dostávat například učitelé, kteří se mají starat o vzdělanost populace. Takže jejich požadavek na vyšší příjmy je v konfrontaci s policií rovněž legitimní. A pokud by tlak na zvyšování mezd byl velký a vláda mu podlehla, mohly by se přidat i jiné sféry včetně té soukromé.

Znamená to, že s růstem platů musí vláda zacházet obezřetně a příslušníci bezpečnostních složek nemohou být výjimkou. Topolánkův kabinet se může uklidňovat tím, že požadavky protestujících policistů a hasičů žádný extrém nepředstavují. Řeč je o změnách tarifních podmínek a čtyřprocentním růstu platů. Vzhledem k výši inflace nejsou čtyři procenta extrémním skokem. U tarifů by pak měla být mimo jiné zvýšena motivace posouvat se směrem do vyšších tarifních tříd, a tím i více pracovat na dalším profesním růstu. Zajímavou skutečností týkající se požadavků příslušníků bezpečnostních složek je povzdech nad tím, že v některých krajích mzdy delší dobu vůbec nerostly. Tím vznikala určitá regionální disproporce, která komplikuje naplňování početních stavů u některých krajských policejních správ.

Samozřejmě více peněz na platy samo o sobě práci policie nezkvalitní. Policie totiž stále ještě není pro občany tím, kdo je tady kvůli nim a kdo je má chránit. Důvěru si však může získat jenom když bude na ulicích vidět a když bude ochotna pomáhat lidem vždy, když ji budou potřebovat. Zatím tomu tak zdaleka není. Naopak se zdá, že občan policii obtěžuje a že ji zdržuje při práci. Pokud se má zvýšit prestiž policistů, muselo by mít vedení policie mimo jiné možnost vybírat si z celé řady adeptů a ne si zoufat nad tím, že nejsou lidi. Zároveň by policie měla mít větší vazby na region, kde působí. Mimo jiné by to mohlo zkomplikovat život politikům, kdyby se chtěli do práce policie plést.

V neposlední řadě je rovněž důležité, aby byla policie dostatečně kontrolována a aby měl občan reálnou šanci domoci se nápravy, když se cítí postupem policistů poškozen. Policie by rovněž měla přestat nahrazovat práci pošty a neměla by místo ní doručovat úřední písemnosti. Rovněž by neměla suplovat pořadatelskou službu. Zjednodušeně řečeno, neměla by plýtvat silami a měla by je napřít tam, kam má. Pak by se možná zjistilo, že nepotřebuje tolik mužů a žen zákona a že ten zbytek může lépe zaplatit.

Zkrátka reforma policie obsahuje celou řadu podstatných a kontroverzních bodů, které jenom zvyšování platů nevyřeší. Proto je sice demonstrace příslušníků bezpečnostních složek zajímavá, není však nejpodstatnějším milníkem na cestě k tomu, aby se lidé v této zemi cítili bezpečněji.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .