Polarizace společnosti na německý způsob

Nejen proto, že se každou takovou zprávou rozrušuje jimi houževnatě při životě udržovaná představa, že jsou společností hojnosti a že na jejich hojnosti se v bohaté míře podílejí i ti nejchudší.

Zpráva berlínského Německého institutu pro ekonomická šetření ze 16. června letošního roku jde dokonce dál. Potvrzuje neblahé tušení, že se i zde rozevírají sociální nůžky. Ti bohatí ještě více bohatnou, ti chudí ještě více chudnou, a lidé, kteří představují z hlediska příjmů střední třídu trvale ztrácejí. Nejde samozřejmě o proces, který by se z roku na rok vyznačoval nějakými razantními projevy. Kdybychom si k ruce dokonce vzali jen krátkodobou statistiku, dospěli bychom k názoru, že nic dramatického se neděje. Drama spatříte, až když si prostudujete rozbor zahrnující období od roku 1993 až do současnosti. Zjistíte, že skupina příjmově nadprůměrných se drží zhruba ve stejné relaci, zatímco posiluje, s výjimkou let 1995 až 2000, skupina lidí s podprůměrnými příjmy na úkor třídy střední. Problém podle analytiků není v tom, že vývoj příjmů podle zvolených skupin se vyznačuje nerovnostmi, to je přirozený jev každé poctivé tržní ekonomiky, ale že vykazuje znaky polarizace, nebo-li štěpení.

Možná bychom mohli nad celým problémem mávnout rukou s poukazem na naši situaci, která je podstatně horší, která se vyznačuje ještě větší sociální polarizací, v níž značná část střední třídy už dnes patří mezi párie a jakési přece jen sociální vyrovnanosti dosahujeme jen za cenu štědrého systému sociálních dávek, opírajícího se však o velmi křehkou a snadno napadnutelnou ekonomiku, a povzdechnout si – německé problémy na naši hlavu.

Jenže německé problémy jsou našimi problémy. Tak, jak se dýchá německé ekonomice, od toho se odvozuje i oddechování ekonomiky naší. Bude-li německá společnost ve své většině chudnout, o to rychleji zchudne i naše i tak relativně chudá.

Ještě z jednoho důvodu jsou Němci mimořádně citliví na uvedený vývoj. Sociální polarizace ve společnosti vede k narušení soudržnosti a k postupnému jejímu rozpadání. Autoři studie připomínají zjištění amerického sociologa Millse, podle kterého právě střední vrstvy se projevují v takových okamžicích nejsilněji statusovou panikou. Jejich status totiž v drtivé míře závisí na výši jejich příjmu, a proto jsou na jeho pohyby citlivé. Klesá-li, snadno propadnou panice v přesvědčení, že jejich sociální status je ohrožen. Odpovědnost za nastalou situaci hledají uprostřed ostatních sociálních skupin a uchylují se k diskriminačním postojům. Jím může být kupříkladu nechuť až nenávist k cizincům, konkurujícím jim na trhu práce. Rozkládají-li se střední vrstvy, nerozkládá se jen soudržnost ve společnosti, ale bezprostředně je ohrožena sama podstata demokracie. A protože Němci mají zkušenost s oběma diktaturami, které ve dvacátém století nahradily německou demokracii a zavedly německou společnost na okraj zkázy, každý náznak rizika takového vývoje u nich vzbuzuje mimořádnou pozornost.

A tak postoje německé veřejnosti, která na jedné straně už ve dvou po sobě jdoucích volbách odmítla sociálně demokratickou reformu sociálních systémů, známou jako Agenda 2010, přestože právě díky této reformě současnou ekonomickou krizi prožívá německé hospodářství bez dramatického růstu nezaměstnanosti, která na straně druhé odmítá dnešní lákavou nabídku liberálů mít víc peněz v peněžence díky poklesu přímých daní, naopak se nebrání jejich možnému růstu, jak se ukazuje, nejsou postoje iracionální, ale plné zdravého rozumu. Na stávající velkorysosti sociálních systémů totiž vydělávají ti chudší, na daních sice nevydělá nikdo, ani bohatí, avšak ti jsou i tak dost bohatí, na obojím ale vydělá německá demokracie.
O tu v Německu jde vždy na prvém místě.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.