Poláci zaplatí za modernizaci armády sami
"Naše požadavky byly nereálné. Chtěli jsme příliš, ale možná nedostaneme vůbec nic." To jsou slova politologa Romana Kužniara z varšavské univerzity. Náměstek americké ministryně zahraničí Stephen Mull včera během jednání ve Varšavě varoval, že Spojené státy nemají volné finance na to, aby Polsku zaplatily stamilionové náklady na modernizaci jeho armády. Polsko se staví během jednání se Spojenými státy neústupně.
Výměnou za rozmístění protiraketových střel v rámci amerického ochranného štítu požadují dodávku dvou systémů střel protivzdušné obrany Patriot. Náklady na ně jsou odhadovány na dvě miliardy dolarů. Ale Pentagon zatím Varšavě nabízí pomoc ve výši maximálně 40 milionů dolarů.
Polsko udělalo během rozhovorů zásadní chybu v tom, že své evidentně nereálné požadavky začalo klást příliš pozdě. Předchozí vlády postkomunistů Leška Millera a Marka Belki naznačovaly Washingtonu, že rozmístění raket na svém území budou považovat za vítané posílení obrany Polska. Podobně později postupovali bratři Kaczyňští, prezident Lech a jeho dvojče Jaroslaw, tehdy předseda vlády. Ti byli jak známo mnohem pro američtější, než nová vláda Donalda Tuska, Ta deklarovala spíše větší orientaci na Evropskou unii a zlepšení vztahů s Německem a Ruskem.
Ve Washingtonu se navzdory zpomalení jednání domnívají, že polská vláda nakonec jejich tlaku ustoupí. Dvě miliardy dolarů, které požaduje Polsko na rakety Patriot jsou ve skutečnosti ve srovnání s několika desítkami miliard dolarů, vyčleněných USA na obranný deštník, směšnou částkou, nicméně USA ustoupit nehodlají. Poláci se na druhé straně bojí toho, aby se celá věc nevyvinula jako jejich působení v Iráku. Polsko vyslalo do země v roce 2003 jako jeden z nejbližších spojenců USA několik tisíc vojáků. Část z nich se dokonce účastnila bojových akcí. Varšavě byl za tuto aktivitu slíben podíl na poválečné rekonstrukci irácké infrastruktury. Nakonec z toho nebylo nic, zakázky připadly americkým a britským firmám a v Polsku se mise v Iráku stávala nepopulární. Naši severní sousedé se cítili podvedeni a v jistém smyslu tomu tak bylo. I proto budou letos polští vojáci z Iráku staženi navzdory odporu prezidenta Lecha Kaczyňského.
Proti rozmístění komponentů anti raketového obranného deštníku na území Polska a Česka bylo od počátku Rusko, které dávalo opakovaně najevo, že takový krok bude považovat za nepřátelský. A tady se podle již jednou citovaného politologa Romana Kužniara nechalo Polsko znovu nachytat. Spojeným státům tvrdilo, že bude na svém území chtít americké rakety tím víc, čím větší budou hrozby z Moskvy. Na posledním summitu NATO v Bukurešti navíc USA deklarovaly, že protiraketový systém bude posílením bezpečnosti celé aliance. Pokud by tedy Polsko na rozmístění části systému nepřistoupilo, mohlo by to vypadat, že ve Varšavě nemají zájem o obranu celého NATO a dokonce koná v jeho neprospěch, čímž by se dostalo do nežádoucí pozice.
Polští politici se snaží od včerejška uklidnit veřejnost, že zmíněný náměstek ministryně zahraničí Stephen Mull je diplomatem střední třídy, který o konečných řešeních nerozhoduje. Jenže on sám by si nedovolil odmítat polské požadavky, pokud by to nebylo v souladu s názorem celého amerického ministerstva zahraničí. A tak zřejmě nejde jen o taktický manévr. Ale o studenou sprchu pro Polsko, jak zamítavý americký postoj komentovaly polské sdělovací prostředky. Ty většinou vzkazy amerického vyjednávače uzavřely slovy. Za modernizaci naší armády si budeme muset zaplatit sami. A to i za nákup raket protivzdušné obrany Patriot. V dohledné době. Dosavadní systém protivzdušné obrany byl vybudován Sovětským svazem ještě v dobách Polské lidové republiky. V roce 2012 bude zcela nefunkční a Polsko by se tak ocitlo téměř zcela bez protivzdušné obrany.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.