Pojištění a státní rozpočet

Dohromady to činí víc než osm procent vašeho platu. Ještě větší částku, zhruba trojnásobek, odvádí na tyto bohulibé účely vaši zaměstnavatelé.

Kdybyste si své peníze označil barvou stejně jako to dělají banky proti krádeži, pravděpodobně byste zjistil, že vaše peníze sice připutovaly do státního rozpočtu, ale zrovinka ty vaše nebyly použity na avízovaný účel. Možná přispěly na zvýšení platu úředníka, který vás sekýruje, že jste špatně nebo pozdě vyplnil jakýsi formulář. A možná je to horší. Mohlo se stát, že právě vaše konkrétní koruny získal při porcování medvěda nějaký poslanec z druhého koutu Česka a nechal za ně v rodné vísce osít fotbalové hřiště trávníkem.

Stane se potom, že se občané od kompetentních úředníků dozvědí, že je nedostatek peněz na důchody. Že si na ně stát musí vypůjčit. Když pátráte po příčinách takového prohlášení, zjistíte, jak je zavádějící, někdy dokonce nepravdivé ba i lživé. Po léta letoucí odvádějí osoby výdělečně činné část svého výdělku na důchod. Nikoli na svůj ale v rámci občanské solidarity na všechny důchody - starobní, vdovecké, sirotčí a bůhví jaké ještě. Státní kasa všechny takto získané peníze promele s daněmi fyzických a právnických osob, s daněmi z přidané hodnoty a vůbec se všemi příjmy eráru.

Parlament potom schválí vládní návrh státního rozpočtu, v němž se podle různých klíčů a kliček dostane na všechny důchody. V dobách tučných krav a plné zaměstnanosti jsou příjmy státu z pojistného vyšší než výdaje. Když přijdou léta nezaměstnanosti a krachu firem, vybere se na důchody méně než se vydá. To pak ekonomové zdvihají výstražně prst a tvrdí, že si na ně budeme muset vypůjčit. Neříkají však, že v minulosti byly příjmy z pojištění na důchod vyšší a byly použity na jiné, možná zbytečné výdaje. Třeba na vytvoření louže v Praze, která podle radního pro kulturu Milana Richtera, by se mohla stát lákadlem pro turisty.

Podobně může nastat situace, která hrozí Česku v příštím roce. Podle vládního návrhu státního rozpočtu má být na sociální služby vyčleněno nejméně peněz za několik posledních let. Konkrétně budou moci počítat pouze se třemi miliardami oproti letošním šesti miliardám. Paradoxně vzroste počet osob v sociální tísni, kteří budou potřebovat pomoc státu. Změnit to mohou jen poslanci tím, že na hromádku sociálních služeb přisypou víc peněz. Říkat při dnešním nastavení systému, že si musí stát na důchody vypůjčit, je výrok, který důchodce jenom uráží. Je téměř jisté, alespoň podle náznaku hospodářského oživení, jak ho prezentovala minulý týden Národní banka, že příští rok bude nižší tok peněz na pojištění ještě pokračovat.

Existují země, například ve Skandinávii, kde takové přerozdělování zákony neumožňují. Účty důchodového pojištění jsou vedeny zvlášť od ostatních položek státního rozpočtu. Tedy když se něco vybere na pojištění, zůstává to na účtu pojištění. Přebytky se do obecného rozpočtu nevracejí. Tak se může z účtu pojištění brát v krizových letech to, co do něj bylo odvedeno v letech hospodářské prosperity. Teprve když se blíží vyčerpání účtu, musí stát něco podniknout. Buď má smysl vypůjčit si z jiného účtu, třeba z účtu dopravy, to když jde o dočasný výpadek peněz, nebo musí plátci na účet pojištění odvádět více peněz, nebo jinak nastavit systém. Jedině tak budou účty státního rozpočtu průhledné.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .