Pohov, rozchod!

Z opačného konce - armáda po reformě má mít dvacettři tisíce profesionálních vojáků a zhruba sedm tisíc civilních zaměstnanců. Z hlediska státní pokladny je to (nebereme-li do úvahy možnost ještě lepší a finální, tedy zrušení armády) zpráva příznivá.

Z hlediska současné politiky vlády to příznivá zpráva není, neb svědčí především o hazardérské neschopnosti promyslet některé zásadní, voják by řekl strategické kroky, trochu více dopředu a dát si také nějakou tu námahu s tím, jakým způsobem to pak prezentovat veřejnosti.

Není to sice ještě definitivní verze rázného útlumu armádních činností, ale v posledních dnech se již objevila řada jmen, měst a obcí, ze kterých se armáda chystá v rámci vlastní reformy odejít.

Když se to skoro všechno řekne skoro najednou zní to takto: Odchod armády z Tábora a z Litoměřic byl už ohlášen. Utlumuje se provoz letecké základny v Náměšti nad Oslavou. Částečně se příští rok stáhne armáda ze Zbirohu na Rokycansku. Do civilní zprávy se chystá předat provoz vojenské nemocnice v Plzni. Nejnověji ministr obrany oznámil, že možná odejde z Havlíčkova Brodu a z Chrudimi. Armáda nebude provozovat rekrutační středisko v Mikulově. Končí také výcvikové středisko v Českém Krumlově. Armáda se chystá předat do civilní správy alespoň část vojenského výcvikového prostoru Boletice. V úterý byl branně-bezpečnostní výbor sněmovny informován o plánech na zrušení posádek v Jindřichově Hradci a v Novém Jičíně. Plány na vybudování vojenského velkoskladu v Dašicích a základny pozemního vojska v Podbořanech nebude možné realizovat.

To všechno jsou první, a jistě ne poslední, dopady nové verze armádní reformy, která je jaksi urychlena i reformou veřejných financí, jejímž prvním důsledkem bylo snížení prostředků pro armádu z 2,2 % HDP na procenta 2. Ovšem těch řekněme pár desetinných čísel ubraných armádě nadělá poměrně velkou paseku. Odstoupením bývalého ministra počínaje a zatím jen předpovídaným ekonomickým krachem celých regionů konče.

Původní reforma počítala s pětatřiceti tisíci vojáků a deseti tisíci civilních zaměstnanců a dnes už je těžké se dopátrat jak v ní bylo počítáno s utlumováním ekonomické spolupráce na místní úrovni.

Ve vzpomínce však zůstává jiná myšlenka. Totiž to, že někdejší ministr obrany Jaroslav Tvrdík se nijak nebránil představě, že některá města, jež by už po jím plánové reformě nepoužívala armáda česká, by mohla být využita pro případné potřeby armád jiných, pravda - spojeneckých.

Táž vzpomínka vyvolá z paměti i dobový postoj prezidenta Václava Klause k nápadu na umístění některých jednotek armády americké na našem území. Jestli mě paměť neklame, prezident tehdy řekl něco v tom smyslu, že to vzhledem k povědomí, jaké tento národ má o umístění cizích jednotek na svém území, nepovažuje za dobrý nápad...

Možná, že s pohledem na úpící obyvatelstvo míst, odkud se armáda nyní stahuje a jež bylo ekonomicky zcela závislé na vojenských penězích, by stálo za to ten náhled pozměnit. Třeba by národ své povědomí o ruském a německém okupačním vojsku mohl přemáznout nějakou lepší zkušeností se spojeneckou armádou americkou, nebo něco na ten způsob...

Jinými slovy - jak takzvaná "reforma" veřejných financí, která se postupně se zveřejňováním jejích podrobností jeví jako normální utažení opasků téměř všech občanů až na úplný doraz, tak je reforma armády, nejsou nějaké tahy účetnickou tužkou po papíře, leč poměrně drsné zásahy do složitě propleteného mechanismu národní ekonomiky. Zatím to nevypadá na to, že by ty zásahy dělal někdo, kdo si tohle uvědomuje.