Podle vědců vidíme jen to, co vidět chceme

4. červen 2014
Oko (ilustrační foto)

„Pilulky cukru mohou léčit. Stačí, když tomu pacient pevně věří. Placebo-efekt byl již v medicíně dobře zdokumentován. Ale to není jediný případ, kdy přesvědčení ovlivňuje naše vnímání,“ píše na svých internetových stránkách německá rozhlasová stanice Deutschlandfunk.

V Berlíně v současnosti vědci zkoumají, jak vznikají naše zážitky – a zjišťují, že také zážitky jsou vlastně směsicí na jedné straně toho, co věda označuje jako smyslová data, a na straně druhé předem daného obrazu, který o světě kolem sebe máme.

„Viděl jsem to na vlastní oči“ – taková věta zní přesvědčivě, vždyť vlastní smyslové dojmy jsou považovány za zvlášť spolehlivý zdroj informací o stavu světa kolem nás. „Ale to je jen iluze,“ říká psycholog Philipp Sterzer z berlínské nemocnice Charité. Podle něj vidíme to, co očekáváme. A nejen, že naše vnímání je velmi silně ovlivněno naším očekáváním. Naše vnímání přímo existenčně závisí na tom, jaká očekávání máme.

V tom, co zažíváme, se vždy mísí smyslová data a očekávání, která máme. V první fázi náš mozek zesiluje kontrasty, podle osvětlení koriguje zbarvení věcí a zajišťuje to, že všechny předměty nám připadají stejně velké, ať jsou jakkoliv vzdálené. Tyto malé triky si mozek osvojil v průběhu evoluce, aby tak byl zachován stabilní obraz skutečnosti. To ale není všechno. Náš mozek totiž nevědomě takový obraz dále interpretuje.

Člověk, který je smutný nebo v depresi, vnímá svět kolem sebe úplně jinak, než ten, kdo je veselý. Naše vnímání ovlivňuje také to, čemu věříme. Berlínský psycholog Philipp Sterzer to prokázal následujícím experimentem: Jeho účastníkům ukázal obrazovku, na níž byly k vidění obláčky z pohybujících se teček. Tyto obláčky bylo možné vnímat tak, že se pohybují buďto doprava nebo doleva.

Následně účastníci testu obdrželi brýle s barevnými skly a bylo jim řečeno, že díky těmto brýlím je vidět, jak se obláčky točí doprava, což by jinak zůstalo pozorovateli skryto. A opravdu, najednou se obláčky zjevně pohybovaly směrem doprava – jenže to nezpůsobily brýle, ale speciální počítačová simulace. Testované osoby ovšem podlehly falešnému přesvědčení, že pohyb směrem doprava viděly díky brýlím.

Teprve po těchto přípravách začal samotný experiment a jeho účastníkům při něm byly opět nasazeny brýle. Tentokrát se na obrazovce nic nepohybovalo. Ale mnozí z testovaných tvrdili, že pozorují pohyb. A to zcela jasný pohyb směrem doprava. Stačilo přesvědčení, že brýle na očích umožňují vidět určitý pohyb – a lidé tento pohyb viděli.

Brýle (ilustrační foto)

Podle Philippa Sterzera jde o jakýsi placebo efekt – jen se netýká bolestí, ale zrakového vjemu. Zajímavé na tom ale je, jak rozdílně snadno lidé podléhají svým představám o tom, co vidí. „Lidé, kteří mají sklony k víře v nadpřirozeno, kteří věří na nejrůznější spiklenecké teorie, právě ti nejsnáze při vnímání okolního světa podlehnou svým očekáváním a svému přesvědčení,“ tvrdí berlínský odborník, který nyní zkoumá, do jaké míry jsou k tomuto druhu zkresleného vnímání náchylní lidé trpící schizofrenií.

To, čím se nyní berlínští psychologové tak detailně zabývají, ovšem filozofie zná už dlouho. Tedy že vnímání a svět jsou dvě rozdílné věci. Podle vědců je ale jasné, že nedostatečná smyslová data může náš mozek nějak smysluplně interpretovat jenom díky očekáváním, která máme.

„Mozek se nedostane přímo ke skutečnosti. Proto musíme dráždění smyslů pořád nově interpretovat a vytvářet hypotézy o tom, co je příčinou těchto dráždění našich smyslových orgánů,“ vysvětluje Thomas Metzinger z univerzity v německé Mohuči. A většinou jsou tyto hypotézy tak dobré, že kontakt s okolním světem probíhá naprosto hladce. „Jen občas, v laboratořích nebo při optickém klamu, se ukazuje, kolik nevědomých očekávání se skrývá v našem zdánlivě přímém pohledu na svět kolem nás,“ uzavírá rozhlasová stanice Deutschlandfunk.

Zpracováno ze zahraničního tisku.

Spustit audio
autor: Šárka Daňková