Podivní poradci premiéra Zemana

Pokud by byl předseda vlády obklopen schopnými lidmi, určitě by se to promítlo do kvality jeho práce a musela by na tom zákonitě vydělat celá společnost. Problém je v tom, že představy Miloše Zemana o úspěchu a schopnosti se diametrálně rozcházejí s normálním uvažováním. V jeho týmu totiž najdeme lidi úzce spojené s bývalým komunistickým režimem.

Dále například člověka podezřelého z tunelování pojišťovny Morava. Osobu vydírající státního úředníka. Tento seznam by mohl ještě pokračovat. Zmiňovaný výčet dokazuje, že buďto je pro českého premiéra výběr nejbližších spolupracovníků španělskou vesnicí, nebo nejde o náhodu. Blíže realitě bude asi druhá varianta. Šéf premiérových poradců Miroslav Šlouf působil ve vysoké funkci v Socialistickém svazu mládeže a byl tajemníkem OV KSČ na Praze 7.

Je tedy celkem přirozené, že má v prostředí bývalých komunistických aparátčíků dobré kontakty a že jich může při výběru premiérových poradců využívat. Tím spíš, že Zeman Šloufovi velice důvěřuje a obhajuje ho před kritikou jak ze strany jiných politiků a veřejnosti, tak i z řad sociální demokracie. Přitom pro Zemana by nebylo nic jednoduššího, než si za šéfa svých poradců zvolit méně kontroverzní osobu.

Nechce se příliš věřit tomu, že by Zemanova náklonnost byla vyvolána pouze Šloufovým nápadem vyrazit do předvolební kampaně s autobusem Zemák. Silnou Šloufovu pozici lze přičítat spíše jeho zásluhám o financování strany. O něm patrně ví hodně zajímavých věcí, které z něj mohou dělat velice vlivnou a významnou osobu. V době, kdy sociální demokraté neměli ani na výplaty, jim Šlouf podal pomocnou ruku.

Údajně zprostředkoval půjčku od podnikatele Radima Masného. V té době na tom bylo zvláštní, že Masný prý patřil mezi sponzory ODS. Ještě zajímavější souvislosti však přinesl čas. Masný totiž koupil akcie krachujícího Chemapolu.

Tedy předluženého kolosu o jehož záchranu usiloval mimo jiné také Šlouf. Když k tomu přidáme fakt, že do úzkých se zmiňovaná firma dostal pod vedením Václava Junka, bývalého člena ústředního výboru KSČ a člověka spolupracujícího s komunistickými tajnými službami, vzniká zajímavý propletenec.

Na něm lze dokumentovat vliv bývalých komunistických nomenklaturních kádrů na dění v České republice. Ten je i zhruba deset let po listopadu 89 stále ještě silný. Proto není náhodou, že v Zemanově nejbližším okolí se pohybují lidé s komunistickou minulostí, kteří mohou mít potíže projít prověrkami Národního bezpečnostního úřadu. Proto není náhodou, že do jedné významné funkce v oblasti bezpečnostních složek by se měl dostat člověk s komunistickou minulostí.

Proto není náhodou, že Miloš Zeman nechtěl nikdy zveřejnit, kdo všechno patří do týmu jeho poradců. Proto nemusí být náhodou, že šéfem Úřadu vlády a zároveň nejmladším ministrem je vnuk bývalého vysoce postaveného komunistického funkcionáře. Přesto může premiér dál sršet bonmoty a v klidu sedět ve svém křesle. Existence opoziční smlouvy mu to totiž umožňuje.

Pravicově zaměřená strana tak poněkud paradoxně toleruje narůstající vliv bývalých komunistů na vládnutí v této zemi. Vzhledem k tomu, že i ona měla a patrně má kontakty na některé z nich, nejde o žádné překvapení. Imunní vůči těmto stykům nezůstala prakticky žádná politická strana v České republice.

Když k tomu přidáme fakt, že hlavu státu často právnicky zastupuje bývalý komunistický nomenklaturní kádr Marián Čalfa, dalo by se říci, že se náš stát za celou dobu od listopadu 89 nedokázal úplně vymanit z komunistického vlivu, byť ho neuplatňují fanatičtí komunisté, kteří zůstali v této straně. Je tedy zákonité, že to lidem příliš nevadí, nebo, že nad tím rezignovaně mávnou rukou.