Podivná dobrodružství sochaře Opočenského

Některé věci, jako například známou hru Ze života hmyzu, napsali oba bratři společně a není proto divu, že když naše země byla osvobozena od dvou totalit vznikl záslužný nápad odhalit v Praze oběma Čapkům společný pomník. Na rozdíl od velmi realistického dvojsoší v Malých Svatoňovicích, kde oba bratři prožili své mládí, příslušná porota v Praze rozhodla pro pojetí zcela nefigurální. Bylo použito jednolitého masivu z kamene zvaného diurit a do něho byly vyvrtány kruhové otvory, které vytvářejí jména obou Čapků. Estetickou úroveň pomníku může posoudit kdokoliv na pražském náměstí Míru, nedaleko Vinohradského divadla, kde Karel Čapek působil jako dramaturg a také blízko kostela Sv. Ludmily, kde se oženil s Olgou Scheinflugovou.

Faktem je že i samotné výtvarné pojetí pomníku vzbuzovalo v době jeho odhalení roku 1995 jisté rozpaky. Ještě větší však vyvolával jeho autor, sochař Pavel Opočenský, který už tehdy, do 40 let svého věku, měl za sebou dosti pestrou minulost. V roce 1979 podepsal Chartu 77 a po obvyklých policejních šikanách volil raději emigraci, která ho nakonec dovedla až do New Yorku. Tam měl úspěchy jako šperkař i jako sochař pracující výhradně s kamenem. Doma se však cítil stále v Čechách a tak se brzy po pádu komunismu vrátil. S jeho výtvory se kromě Prahy můžeme setkat v jeho rodných Karlových Varech a dále v Jindřichově Hradci, Milevsku, Mikulově a jinde.

Nicméně ihned po návratu se Opočenský stal účastníkem konfliktu, který i jeho zásluhou tak trochu připomínal naše někdejší představy o newyorském Brooklynu, kde Opočenský žil v době své emigrace. Nedaleko Vyšehradského hřbitova, shodou okolností poblíž místa hrobů obou bratří Čapků, Pavel Opočenský zahlédl jak skupina českých skinů ohrožuje dva starší lidi. Vydal se jim tedy na pomoc. Svědecké výpovědi o průběhu té události se lišily. Jedna, dosti pravděpodobná verze, líčila věc tak, že skinheadi většinou utekli a proti Opočenskému zůstal pouze 17letý Aleš Martinů, který spíše také ustupoval. Někteří svědci pak popisovali, že Opočenský se choval poněkud provokativně a s napřaženým nožem vykřikoval na Aleše: "come on, come on". Je ovšem možné, že pak v těsném fyzickém kontaktu se Opočenský mohl cítit mladíkem ohrožen a bodl. Bohužel smrtelně.

Následovala série soudů z nichž ten první vynesl relativně rozumný rozsudek: Opočenský je vinen a odsuzuje se ke dvěma rokům podmíněně. Státní zástupce se sice odvolal, ale veřejnost přijala rozsudek klidně, protože obecně se za důležitější než výrok o vině považuje to, zdali obviněný jde natvrdo do vězení. A právě to se stalo po odvolání. Rozsudek o vině zůstal, ale podmínka byla zrušena a Opočenský měl jít na několik let sedět. Teď teprve se strhla vlna protestů a v této zjitřené atmosféře vrchní soud definitivně rozhodl, že žádný trestný čin nebyl spáchán, neboť Opočenský prý Aleše zabil v sebeobraně. Veřejnost byla uspokojena aniž se příliš zamýšlela nad tím, že mladistvý Aleš Martinů si v začátku svého života přes svoje zřejmé pochybení smrt snad přece jen nezasloužil.

Na případ se téměř zapomnělo, když bůhví jakou náhodou se v Lidových novinách minulého pátku objevil článek Jaromíra Slomka oslavující už v titulcích Opočenského statečnost, s niž se mu před deseti lety podařilo zabít neonacistu. Ale co čert nechtěl, o den později se v pražské příloze MF Dnes objevila dost otřesná zpráva o poněkud zvrhlém, zatím anonymním, pedofilovi, který 23. července za příslib peněz vlákal dvě 12leté dívky do svého bytu, sám se tam svlékl do naha a totéž chtěl na děvčatech. Pak mu prý stačilo, když dívky před ním zůstaly ve spodním prádle a v jejich přítomnosti si odbyl svou masturbaci. S darem pěti stovek je pak propustil domů. Zanedlouho pro něj přišla policie a už v sobotu večer hlásila televize Nova, že v tomto pedofilovi byl zjištěn sochař Pavel Opočenský.

Teď mu prý v případě odsouzení hrozí přibližně tolik, co si měl odsedět v souvislosti se smrtí Aleše Martinů. Ať tak či onak, bratři Čapkové by se asi divili, kdože jim to na Vinohradech postavil pomník.

rse@rozhlas.cz