Podaří se Thajsku překonat své rozdělení?

20. květen 2010

Tomu, kdo se o Thajsko zajímá jen zběžně, musí tamní vývoj připadat chaotický a nepřehledný. Přesto je mnohem lehčí říci, co se v Thajsku v posledních dnech a týdnech seběhlo, než si troufnout odhadnout, co teď zemi čeká.

Středeční úspěšný generální útok armády na pevnost demonstrantů byl jen vyvrcholením vleklé konfrontace. Protivládní demonstranti obsadili část centra Bangkoku už v březnu. Jejich hlavním požadavkem bylo rychlé odstoupení premiéra Apchisita, jehož vláda podle nich nemá legitimitu (dostala se k moci pouhým přeskupením sil v parlamentu, nikoli díky volebnímu vítězství).

Demonstranti také chtěli, aby se co nejrychleji uskutečnily předčasné volby.
Veškerá jednání mezi vládou a demonstranty, jimž se pro převládající barvu jejich oděvů říká „červení“ nebo „červené košile“ či „červená trička“, selhala. Vláda byla ochotná ustoupit, nabídla například předčasné volby v listopadu - jenže demonstrantům vládní ústupky nestačily. Napětí rostlo, okamžité ekonomické ztráty z blokace důležitých částí thajské metropole dosáhly v přepočtu dvou miliard dolarů – ale to není nic proti tomu, jak dlouhodobě poškodí image země důkazy násilností – snímky a záběry, které obletěly celý svět.

Thajsko je silně závislé na příjmech z turistického ruchu. Po několik následujících měsíců budou asi hubené. Ironií osudu právě v březnu, kdy část bangkokského centra obsadili odpůrci vlády, vrcholila nákladná reklamní kampaň, která měla západním turistům ukázat, že Thajsko je po mnoha velkých demonstracích posledních let už opět klidné a že se na jejich přílet velice těší.

Navzdory tomu všemu zachovávala thajská vláda dlouho zdrženlivost a pokoušela se věc srovnat po dobrém. S výjimkou ojedinělé dubnové násilné konfrontace, kdy se bezpečnostní síly pokusily demonstranty rozehnat – zemřelo přitom devětadvacet lidí a téměř tisíc jich bylo zraněno -, policie ani armáda proti opozičníkům nezasahovaly. Pro ostřejší kurs se Apchisitův kabinet rozhodl až minulý týden. Až tehdy také začal s plněním svých předchozích hrozeb, že hlavní pevnost demonstrantů - rozkládající se na zhruba třech kilometrech čtverečních a opevněnou hradbou z pneumatik a přiostřených bambusových tyčí -, dá odříznout od elektřiny a vody.

Během několika dnů vyplněných potyčkami měli demonstranti možnost, aby se konečnému měření sil vyhnuli tím, že svůj opevněný tábor opustí. Mnozí z nich skutečně odešli a následovali tak příkladu většiny svých kolegů (v březnu chtělo v Bangkoku vládu svrhnout 140 tisíc lidí, do posledních dnů konfrontace z nich vytrvalo jen zhruba pět tisíc). Se zbytkem si armáda ve středu poměrně hravě poradila a jejich vůdci se vzdali.

Co bude dál?

Události středeční noci ukazují, co Thajsku hrozí. Armáda sice dobyla pevnost demonstrantů, mnozí z nich se však nevzdali a vedou svůj boj jinými prostředky. V Bangkoku zapálili řadu významných budov včetně budovy televize, v níž se v pasti ocitlo sto lidí. Tihle demonstranti jsou ozbrojení, mají střelné zbraně - a i kdyby se vládě podařilo zpacifikovat poslední zbytky odporu v Bangkoku, hrozí, že nová fronta se vytvoří na severovýchodě země. Kde má tábor „červených“ většinu.

Nebo by se „červení“ – což je pestrá směsice rolníků, protimonarchisticky smýšlejících republikánů, idealistických demokratů a komunistů - mohli pokusit uškodit vládě tím, že obsadí některé z cizinci oblíbených thajských přímořských letovisek.

Ale dejme tomu, že vláda bezpečnostní situaci zvládne, že prosadí, aby se o budoucnosti země nerozhodovalo na ulici, nýbrž ve svobodných volbách. V Thajsku se tím nemusí vyřešit zhola nic. V posledních třech svobodných volbách vítězily strany spjaté s „červeným táborem“. Kdyby se to zopakovalo, smíří se s tím nynější vládní elity? Nebudou se bát odplaty? Za vládou stojí tábor „žlutých“, kteří organizovali své vlastní demonstrace před pár lety a na rozdíl od červených si splnili svůj cíl: vláda, proti níž bojovali, padla – a k moci se dostal Apchisit.

Dva skoro stejně velké tábory a velká nenávist, která je už léta dělí, a nejenže neustupuje, ona se naopak stupňuje. To není pro thajskou budoucnost dobrá vyhlídka. Může s tím něco udělat Apchisitova vláda? Jistě. Teď, když zvítězila v Bangkoku, by si mohla dovolit velkorysost. Mohla by vyjít vstříc některým požadavkům „červených“. Mohla by se pokusit získat jejich vůdce a hlavně je neperzekvovat. Mohla by systematicky zlepšovat životní podmínky chudých lidí na severovýchodě země. Ti se do tábora „červených“ dostali právě proto, že měli pocit, že hrdina „červených“, premiér Tchaksin, které před čtyřmi lety svrhla armáda, byl jediný, kdo jim chtěl skutečně pomoci.

Vlastně – proč tvrdit, že tohle všechno by thajská vláda MOHLA udělat, když by to udělat MĚLA? Pokud se nepodaří rozdělení Thajska překonat, může to být pro tohoto spojence USA smrtelně nebezpečné. Ostatně - byla by velká škoda, kdyby se definitivně vytratila půvabná přezdívka Thajska. Stále se mu přece ještě říká „země úsměvů“.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.

autor: msl
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.