Pod zemí nalezen velký meteorit

16. listopad 2005

Asi každý už někdy slyšel o meteorech, tzv. padajících hvězdách. Mnoho lidí je vidělo na vlastní oči, ale málokdo ví, odkud přilétají a z čeho se skládají. I když se to na první pohled zdá neuvěřitelné, tak ty svítivé létající "hvězdy" nemají s hvězdami nic společného - ve skutečnosti jsou to často malé kamínky či zrníčka o rozměrech jen několik milimetrů nebo centimetrů.

Americký sběratel meteoritů Steve Arnold využívá k vyhledávání vesmírných kamenů detektor kovu přimontovaný ke svému tříkolovému vozítku. Soustavně pročesává vybrané oblasti a zaznamenal již řadu úspěchů. Ten největší ho potkal před čtrnácti dny, kdy se mu poštěstil tak velký úlovek, že ho sám nedokázal odnést.

Asi dva metry pod zemí našel skoro 650 kilogramů vážící meteorit. Vědci později zjistili, že se navíc jedná o vzácný druh tzv. orientovaný pallasit. Tento meteorit kuželového tvaru je charakteristický krystalky usazenými do železo-niklové slitiny. Na Zemi byly zatím nalezeny jen dva větší meteority toho typu: jeden o hmotnosti 680 kg byl nalezen v Argentině a rekordman 1400 kg v Austrálii.

Steve Arnold našel svůj exemplář ve stejné oblasti jako známý meteorit z roku 1949. Ten váží 450 kg a je vystaven v muzeu v nedalekém Greensburgu. Oba meteority jsou pravděpodobně úlomky téhož vesmírného tělesa, tzv. Brenhamova meteoritu, který explodoval před staletími nad Kansasem a roztrhal se na množství úlomků o celkové hmotnosti přes tři tuny.

Nálezce se chystá svůj objev náležitě zpeněžit. Přednost by dal některému z muzeí, které meteorit zachová vcelku. Arnold hodlá ve svém koníčku pokračovat i nadále a doufá, že se mu podaří svůj rekord překonat.

Detail Brenhamova meteoritu

Jak vzniká meteor?

Krásný nebeský úkaz vzniká, když tato zrníčka velkými rychlostmi až 72 km za sekundu padají zemskou atmosférou a třením ionizují okolní vzduch. To on svítí a nepřestane svítit, dokud se meteorické tělísko celé nevypaří. Jen ty největší z nich mohou dopadnout až na zemský povrch, kde je nacházíme jako kameny a říkáme jim meteority.

Můžeme být vděční naší atmosféře, protože ta v tomto případě působí jako ochranný štít. Přesto se odhaduje, že během jednoho roku na Zem spadne několik set meteoritů těžších než 1 kilogram. Meteority se podle mineralogického a chemického složení dělí na několik druhů. Nejen složení, ale také původ vesmírných kamenů je různý. Některé byly vrženy do vesmíru třeba při dopadu nějaké planetky na Měsíc či Mars, jiné jsou úlomky planetek nebo komet a další skupina meteoritů létala sluneční soustavou už od jejího vzniku.

Proč se vlastně vědci o tato nicotná vesmírná tělíska zajímají? S trochou nadsázky můžeme říct, že některé meteority jsou svědci vzniku naší sluneční soustavy. Je tomu více než 5 a půl miliardy let, co naše planetární soustava začala vznikat a meteorických tělísek tehdy bylo všude plno. Narážely do sebe, padaly na planety i na Slunce, dokud se prostor mezi planetami téměř nevyprázdnil. Ještě dnes je jich ve vesmírném prostoru dost na to, aby čas od času spadly na Zemi. Zkoumáním meteoritů vlastně hledíme do minulosti celé sluneční soustavy.

Meteority jsou vzorky tehdejší hmoty. Díváme-li se na meteorit, můžeme vidět, z jaké látky se skládala sluneční soustava v minulosti. Je známo, že hvězdy a vlastně celý vesmír se skládá téměř z 80 % z vodíku a 20 % z helia. Jen 2 % zbývají na všechny ostatní prvky. Odkud se vzaly všechny ty chemické prvky obsažené v meteoritech? Dnes se vědci domnívají, že vznikají ve hvězdách. Kyslík, dusík, hliník, železo - prvky, které všichni známe a potřebujeme k životu, vznikly a vznikají ve hvězdách.

Není proto divu, že vyhledáváním meteoritů se zabývají kromě vědců také různí nadšenci. Existuje několik vyhlášených lokalit, kde lze meteority nalézt. Nejvhodnější oblastí je Antarktida, kde zůstává vše po tisíce let dobře uchováno v mrazu. Snazší je přirozeně hledat na dostupnějších místech.

autor: Petr Sobotka
Spustit audio