Pocta „zapomenutým obětem“ nacistů

24metrová stěna z průhledného modrého skla pod širým nebem doplněná mnoha fotografiemi a informacemi – tak vyhlíží památník, který byl v úterý odhalen v Berlíně. „Německo po desítkách let konečně platí dluh obětem zvrácené ideologie,“ píše server stanice Deutsche Welle.

Památník připomíná zrůdný nacistický program, v jehož rámci bylo, v tehdy ještě lokálních plynových komorách, zavražděno na 70.000 duševně nemocných. Oficiálním vysvětlením nacistických ideologů – a bohužel i řady lékařů – byla snaha o „ukončení utrpení“ duševně nemocných. Právě oni dlouho platili za zapomenuté oběti nacismu.

Německá média, která pietnímu aktu věnují velkou pozornost, ale zároveň poukazují na to, že většina organizátorů vražd psychiatrických pacientů nebyla nikdy potrestána a příbuzní obětí se nedočkali žádného odškodnění.

Podle historiků Nacistický likvidační plán fungoval od října 1939 do srpna 1941. Přezdívalo se mu „program eutanazie“ nebo, „akce T4“. Pojmenování dostal jako zkratku adresy Tiergartenstrasse 4, kde sídlila ústřední komise, která likvidaci duševně nemocných řídila.

Čtěte také

„Akce T4 znamenala systematické shromažďování, selekci a likvidaci 70.000 pacientů z ústavů na území německé říše od roku 1939 do srpna 1941,“ uvedl na serveru Deutsche Welle Gerrit Hohendorf, badatel z mnichovské univerzity, který se podílel na přípravě vědeckých podkladů pro vytvoření památníku.

„Shromážděny byly údaje o zhruba 200.000 pacientech, i z takzvané říšské župy Sudety, tedy z území, které bylo v roce 1938 obsazeno a anektováno,“ doplnil.

V rámci nacistického programu Akce T4 bylo, v tehdy ještě lokálních plynových komorách, zavražděno na 70.000 duševně nemocných

„Rozhodování probíhalo na základě psychiatrického posudku. Byla to většinou velmi stručná zpráva s kusými informacemi o nemoci, o délce pobytu v ústavu a o kontaktu s příbuznými, a samozřejmě také o vykonávané práci v ústavu. A na konci posudku bylo buď znaménko plus – u lidí určených k zabití, nebo mínus – u těch, kteří mohli přežít,“ osvětluje Hohendorf.

Příbuzní obětí dostávali úřední soustrastné dopisy, kde jim bylo sděleno, že smrt jejich blízkých „znamená vykoupení z dlouhého utrpení“. V dopisech přitom byla zfalšovaná příčina smrti, často i den a místo úmrtí.

Německo obžaluje 20 nacistických dozorců z Majdanku

Zvrácená eutanazie však, i když probíhala v přísném utajení, vyvolávala řadu protestů, velmi hlasitě se ozývaly zejména církve. A proto byla v srpnu roku 1941 ukončena.

Zabíjení však pokračovalo jinými metodami – včetně systematického vyhladovění nemocných nebo jejich otravou a předávkování léky. A bilance je strašlivá – celkem bylo během války zavražděno na 300.000 lidí, které nacisté shledali „práce neschopnými a společensky nepotřebnými“.

Navzdory etymologickému významu slova eutanazie – což v řečtině znamená „lehká smrt“ – umíraly oběti za strašlivých okolností a v hrozných bolestech – připomíná Deutsche Welle.

Zpracováno ze zahraničního tisku.