Počátek cesty do snů

Princip metody dr. Morana Cerfa z Kalifornské Univerzity tkví v podrobném sledování aktivity jednotlivých neuronů. Dr. Cerf totiž zjistil, že existuje souvislost mezi různými pojmy či představami a momentální aktivitou přesných skupin nervových buněk. Podle podrobného pozorování tedy lze pro daného pacienta vytvořit individuální databázi, chcete-li „překladový slovník“, který obsahuje vztah mezi myšleným pojmem a skupinou buněk, které se současně aktivizují. Každý člověk by ale musel mít svou individuální databázi, protože každý má obecně svou vlastní sadu neurologických vzorců.

Po určité době byl dr. Cerf schopen z pouhého neurologického monitoringu, který srovnal s databází pojmů daného jedince, poměrně dobře zjistit, na co tento člověk myslí, co má před očima nebo čím se právě zabývá. Tyto experimenty ovšem probíhaly v bdělém stavu. Teď je Cerfovým cílem vývoj přístroje s pracovním názvem „zachytávač snů“. Ten by se měl podobným způsobem ponořit do mozku sledované osoby, která právě zakouší sen. Dr. Cerf chce obdobnou databázi pojmů pro oblast snů vytvořit následným slovním popisem snů, ale také dalším poměrně logickým, nicméně překvapivým způsobem. Testované osoby budou sledovat různé příběhy z filmů a k těmto prvkům se přiřadí pozorovaný vzorec neurologické aktivity. Funkční paralela snů a filmů je podle výzkumníka dostatečně odůvodněná.

K tomuto plánu se kriticky staví např. Dr. Roderick Oner, klinický psycholog a odborník na sny. Připouští jisté souvislosti, ale nedomnívá se, že monitoring mozku lze nasadit v oblasti interpretace snů nebo jej využít v terapii. Trochu problematické je, že podrobný monitoring mozku se dosud provádí pomocí implantovaných elektrod. Pro vědce i pokusné osoby bude lepší vyčkat na senzory nové generace, které se nebudou muset chirurgicky zavádět. Tuto techniku také bude možné využít pro analýzu motorických signálů u paralyzovaných pacientů, analýza pojmové činnosti by mohla být užitečná i pro pacienty s poruchami řečové komunikace. Takovým pacientům by pomohlo vytvoření vhodného protetického rozhraní člověk – počítač, tato idea ale zatím působí spíš jako vědecká fikce.