Po volební prohře čekají japonského premiéra těžké časy

Tehdy šlo hlavně o podporu spojenců v Afghánistánu. Podpora byla jen logistická, na dálku ji zajišťovalo japonské námořnictvo - ale Demokratická strana byla i tak proti. A zajistila, že horní parlamentní komora prodloužení mise neschválila. Po marných pokusech vláda na souhlas Sněmovny poradců rezignovala a misi s použitím kontroverzních fint protlačila v dolní komoře. Ale byla to jasná porážka a liberální demokraté přišli o politické body.

Teď se role obrátí. Po víkendu přišli o vládní většinu v horní sněmovně demokraté. V sázce byla polovina křesel, 121. Demokraté měli zdánlivě skromný cíl, obhájit svých dosavadních 54 mandátů. Voliči jim jich ponechali jen 44. Zbylý vládní spojenec demokratů, Nová lidová strana, obhajoval tři křesla a nezískal jediné. Původní třetí vládní partner demokratů, demokraté sociální, opustil vládní koalici již před časem. Kvůli sporům o americkou základnu na Okinawě.

Jasným vítězem nedělních voleb jsou s jedenapadesáti křesly opoziční liberální demokraté.
Porážka je pro premiéra Naota Kana o to těžší, že volby se všeobecně pojímaly jako referendum o vládě vedené jeho Demokratickou stranou. Demokraté se k moci dostali před necelým rokem, kdy vyhráli boj o dolní parlamentní komoru. Za cenu některých nereálných slibů (například právě zrušení základny na Okinawě) a díky namnoze nereálným očekáváním voličů. Nynější volby do horní parlamentní komory jen potvrdily, co delší dobu ukazovaly průzkumy: že zklamaní voliči se začínají od demokratů odvracet.
Jak bude na novou situaci reagovat premiér Kan?

Už řekl, že nebude rezignovat, ani nevypíše předčasné volby do dolní sněmovny.
Má, čím se bránit. V čele své strany a vlády stojí teprve krátce. Nenese hlavní odpovědnost za předchozí poněkud chaotické vládnutí demokratů. Ani za skandály spojené s financováním strany, ani za porušený předvolební slib, že Američané odejdou z Okinawy. To vše padá na hlavu Kanova předchůdce Jukia Hatojamy, který rezignoval minulý měsíc. Po necelých devíti měsících v premiérském křesle a velkém propadu preferencí.

Je však také zřejmé, že k volební porážce přispěl i sám Kan. Svými řečmi o tom, že bude třeba zvýšit spotřební daň z dosavadních pěti na nejméně deset procent.

Samozřejmě se tím tento bývalý ministr financí ukazuje jako odpovědný hospodář.
Japonsko má astronomický dluh, zhruba ve výši 200 procent HDP, podle Kanových odhadů „dvacetkrát až třicetkrát vyšší než dluh řecký“. Populace stárne; přibývá těch, kteří mají nárok na starobní důchod, ale ubývá plátců v produktivním věku. Státní příjmy jsou menší i proto, že japonské ekonomice se stále nedaří navázat na šťastné období růstu, které zažívala do začátku devadesátých let. Zvýšení spotřební daně je ideálním řešením: je to férové vůči všem skupinám a pro stát je to nejspolehlivější způsob, jak se dostat k novým penězům.
Ideální je to však jen z ekonomického hlediska. Politicky jde o minové pole. Hlavně v předvolebním období. Který volič by chtěl slyšet, že zaplatí více! Proto se strany všude na světě - až na řídké výjimky, kterým to projde (u nás TOP 09) - předvolebním řečem o utahování opasků vyhýbají.

Také Kan nakonec otočil. Krátce před volbami do horní parlamentní komory začal tvrdit, že zvýšení spotřební daně není otázkou blízké budoucnosti, že by se s ním dalo počítat až po volbách do dolní komory. A ty, pokud se uskuteční v řádném termínu, budou až za tři roky. Kanův obrat však pro premiéra a jeho stranu přišel pozdě.

Kan svou vinu na volební porážce přiznal, když řekl, že návrh na zvýšení spotřební daně nedokázal voličům řádně vysvětlit.

Potřebné, ale nepopulární ekonomické reformy se teď od oslabeného premiéra nedají čekat. Kan se musí soustředit na hledání nových spojenců, kteří by jeho vládu posílili. Malé strany však dávají najevo, že o alianci nestojí, proto premiér říká, že chce v parlamentu hledat koalice ad hoc. To povede k nestabilitě a může to přiblížit premiérův pád.

Už se začalo spekulovat, zda by řešením nebyla velká koalice demokratů a liberálních demokratů. V nedělních volbách získaly tyto velké strany tři čtvrtiny počtu volených křesel. Pro Japonsko by však velká koalice byla krajně nezvyklým řešením. A navíc: Mnozí z těch, kteří loni ve volbách do dolní sněmovny hlasovali pro demokraty a vyzvedli je k moci, hlasovali hlavně proti liberálním demokratům. Ti vládli příliš dlouho, s malými přestávkami přes půl století. Řada těchto voličů by po uzavření velké koalice od demokratů odpadla. Vnímali by to jako podvod a zradu.

Pro velkou koalici nebude velké nadšení ani u liberálních demokratů. Četní čelní politici Demokratické strany začínali u liberálních demokratů. A ti k nim dnes, jako k přeběhlíkům, nemají ten nejlepší vztah.

Zkrátka, japonské politické výhledy jsou nejisté. Ale rozhodně bude, co komentovat.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.