Po volbách volby?

Volby do poslanecké sněmovny totiž opakovaně potvrzují, že se jich účastní výrazně více voličů, než voleb ostatních. To spolu s často nevyzpytatelným rozhodováním voličů přináší poněkud jiné výsledky. Důkazem mohou být opakované prohry sociálních demokratů v obecních, krajských i senátních volbách a proti tomu poslední dvě výhry ve volbách do poslanecké sněmovny. Přitom úspěch v roce 2002 se příliš nečekal. Navíc v České republice můžeme být svědky určitého paradoxu. Tím je pokus voličů o vyvažování moci. A protože senát i krajská zastupitelstva jsou momentálně výrazně v rukou pravice, mohlo by to v případných předčasných volbách vyburcovat část nerozhodnutých voličů k příklonu doleva, tedy k sociální demokracii.

Na úvaze občanských demokratů je pak to, zda je toto větším rizikem, než čekání na řádné volby v polovině roku 2006. Rok a půl je samozřejmě dlouhá doba, ve které může dojít k nejrůznějším zvratům. Sociální demokraté jsou sice po drtivé porážce v šoku a zatím nedokáží rozumně reagovat, přesto je pouze otázkou času, kdy se vrhnou do boje o nerozhodnuté voliče. Z pozice nejsilnější vládní strany by k tomu mohli mít slušné výchozí postavení. Mohou si totiž různým způsobem kupovat voliče. Jejich koaliční partneři by v takovýchto případech nemuseli být proti. Vždyť by to byli plusové body i pro ně. Dění před volbami do krajů a do senátu zatím dokázalo, že s takovouto výhodou momentálně neumějí sociální demokraté zacházet. Vsadit na výrazný nárůst platů policistů, na strašení lidí privatizací nemocnic a vysílat voličům signály o užší spolupráci s komunisty bylo přímo sebevražedné.

Pokud by v takovéto strategii ČSSD pokračovala, mohli by občanští demokraté s rukama v klíně čekat na řádný termín voleb a přemítat o tom, zda prolomí čtyřicetiprocentní hranici. Samozřejmě existuje možnost, že sociální demokraté se z chyb poučí a posunou se směrem k moderní sociálně demokratické straně. Ta nebude strašit voliče spoluprací s komunisty a například zpochybňováním vlastnických vztahů, ale pokusí se lépe prodat reformu veřejných financí s důrazem na sociální dopady tohoto kroku. Tím by jednak sociální demokraté nabídli občanům lepší perspektivu, neútočili by tak na kapsy daňových poplatníků a vyrazili by část trumfů z rukou opozice. Problém ČSSD je v tom, že to už mohla dělat více než dva roky. Nyní je v časovém presu a šance na úspěch se kvůli tomu zmenšuje. Pokud ČSSD nechce skončit v politickém suterénu, nemá prakticky jinou možnost.

Z tohoto úhlu pohledu jsou tudíž názory některých občanských demokratů na předčasné volby pochopitelné. Problém je v tom, že se k nim nelze jen tak dopracovat. Pád vlády k nim automaticky nevede. Relativně nejjednodušší cestou je zkrácení stávajícího volebního období. K tomu je potřeba ústavní většiny v obou parlamentních komorách, protože jde o změnu ústavy. A tu takovýto návrh velmi pravděpodobně nezíská. Takže v této věci má pravdu šéf lidovců Kalousek. Ten tvrdí, že předčasné volby jsou až posledním možným řešením. Samozřejmě jeho výrok se neopírá pouze o analýzu ústavních možností vyvolání předčasných voleb a o momentální rozložení sil, ale také o pozici jeho strany.

KDU-ČSL musí být se současnou situací spokojená. Její předseda není součástí vlády. Proto může kabinet za některé kroky kritizovat. Třeba v případě růstu platů policistů. Na druhé straně může některé úspěchy vlády vydávat i za úspěch lidovců. Takže v současné situaci nepotřebuje KDU-ČSL za každou cenu změnit vládu. Pro unionisty je setrvání současné vládní koalice přímo životní nutností. Zkrátka bylo by velmi překvapivé, kdyby v nejbližší době došlo k pádu vlády, o předčasných volbách ani nemluvě. Právě následující zhruba rok a půl bude důkladným testem. Jednak se ukáže, zda sociální demokraté pod vedením Stanislava Grosse jsou schopni provádět čitelnou politiku, která si získá důvěru voličů. Jednak následující měsíce prověří schopnost občanských demokratů proměnit úspěch v senátních a krajských volbách ve výrazný triumf ve volbách do poslanecké sněmovny. Karty pro něj mají momentálně rozdány velmi dobře.