Po sladkém se hloupne

18. květen 2012
Monitor

Pouhých 6 týdnů pojídání sladkostí a popíjení limonád stačí k tomu, aby savec podstatně zhloupl. Zabránit tomu mohou omega-3 mastné kyseliny.

Není výjimkou, že studenti během zkouškového období uklidňují svoje rozbouřené nervy konzumací sladkostí a nad skripty popíjejí různé limonády. Studie na potkanech naznačuje, že podobná praxe může být kontraproduktivní.Tyto potraviny obvykle obsahují kukuřičný sirup – levné tekuté sladidlo bohaté na fruktózu, které je 6x sladší než třtinový cukr. Dosavadní výzkum spojuje nadměrnou konzumaci fruktózy s vyšším rizikem rozvoje diabetu a obezity. Negativní účinky se však zřejmě nevyhýbají ani mozku. Vědci z Kalifornské univerzity v Los Angeles nejprve vytrénovali laboratorní potkany tak, aby našli cestu z vodního bludiště s orientačními body, které se používá k testování učení a paměti hlodavců.

Poté jim začali upravovat pitnou vodu. Jedna skupina potkanů měla ve vodě jen fruktózu, druhé vědci přidali ještě omega-3 nenasycené mastné kyseliny, které chrání synapse neuronů před poškozením. Po 6 týdnech, během kterých potkani labužnicky popíjeli oslazenou vodu, je vědci vypustili do bludiště. Jedinci, jejichž mozek chránily nenasycené mastné kyseliny, se na cestu bludištěm dobře rozpomínali a rychle našli východ ven. Potkanům, kteří dostávali ve vodě samotnou fruktózu, se vedlo mnohem hůře. V bludišti byli pomalejší a synaptická aktivita mozku se snížila. Jejich metabolismus vykazoval známky inzulínové rezistence. Inzulín je zásadní pro kontrolu hladiny krevního cukru, ale je také schopen projít přes hematoencefalickou bariéru do mozku a tam ovlivňovat synaptické funkce neuronů. A právě to je zřejmě příčinou, proč „přeslazení“ potkani najednou zhloupli.

Zdroj: UCLA, Journal of Physiology

autor: redakce ČRo Leonardo
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.