Plagiáty na akademické půdě

Není to jediná vysoká škola a není to ani první případ plagování; čili předkládání vlastního díla (v tomto případě odborného), které je úplným nebo částečným opsáním textu jiného autora, jenž není uveden. Čili podvod. - Před lety vzniklo podezření, že na pražské právnické fakultě je možno předložit za úplatek disertační práci, která je podřadné kvality, případně opsaná. Podezření nebylo potvrzeno vypátráním pachatelů, ale nebylo vyvráceno, spíše posíleno.

Vyskytla se i další podezření. Akademické sbory vysokých škol se doplňují kooptováním nových členů. Ti noví jsou prý vybíráni tak, aby jejich kvalita nepřevyšovala zavedenou úroveň. Je-li úroveň průměrná, jsou ti kooptovaní také průměrní. Za doklad jejich odbornosti jsou prý považovány publikace, které požadovanou kvalitu nemají, např. příspěvky přednesené na místních sympoziích, kolokviích či konferencích.

Tohle jsou informace velice ošemetné. Vedení vysokých škol je označují za pomluvy. Znáte-li se důvěrně s někým z akademických senátů či vědeckých rad, leccos z toho vám mezi čtyřma očima připustí. A vy nevíte, jsou-li to jeho dojmy či dohady, anebo odraz skutečné situace. Je to jako ověřování manželské nevěry. Anebo korupce, o niž v těchto případech jde. V každém případě je to zpochybnění úrovně vysokého školství, přičemž musíte připustit, že některých fakult se to netýká. Ale některých ano. O tom svědčí ty doložené plagiáty.

Nelze se vyhnout následující domněnce: jsou-li tu doložené podvody, je-li jich víc a na různých místech, patrně panují v našem akademickém světě poměry, které to umožňují. Kdyby tam byly poměry zdravější, asi by k podvodům nedocházelo. Ten, kdo má takový záměr, by si to předem rozmyslel. Podobně nevstoupí do kavárny pro vybranou společnost člověk neoholený a nedbale oblečený, protože by se tam necítil mezi svými. Proto raději vyhledá podnik nižší cenové skupiny.

Asi bychom neměli být tou nepravostí tolik překvapeni. Předlistopadová praxe byla taková, že odbornost sice bývala zohledňována, ale nebyla rozhodujícím měřítkem. Tím byla politická loajalita. Podle toho probíhaly čistky na našich vysokých školách a vědeckých ústavech na počátku 70. let. Šmahem byli vyhazováni právě ti, kdo byli zárukou odborné náročnosti, pokud předtím neemigrovali. Bylo to jako puštění žilou a úroveň našeho akademického světa to určilo na celé další dvacetiletí. Listopadovým převratem se to změnilo jen někde. Tehdy se stal rektorem UK profesor Radim Palouš, někdejší kurážný disident. Když mu skončilo i druhé funkční období, volila UK nového rektora. Kandidovali dva. Jeden chystal významné změny, zatímco druhý dal najevo, že hluboké změny nebudou. Ve svobodné volbě získal dvoutřetinovou většinu hlasů ten druhý.

O korupci u nás se hodně mluví. Většinou jde o indicie, od nichž se jen málokdy dospěje k přímému důkazu. Někdy se to ale podaří. Naproti tomu jsou tu indicie pro záměrnou snahu, aby se to nepodařilo. Setkáváme se s tím na úrovni komunální i vrcholové. Není snad resortu, který by toho byl ušetřen. Není jím ani vysoké školství. - Bylo tomu tak vždycky? Někdo tvrdí, že ano. I za první republiky prý byly korupční aféry (uhelná, lihová). Ten argument nemohu přijmout. Ty aféry byly. Ale ze všech dobových pramenů, které znám, ani ze vzpomínek pamětníků (a znal jsem jich mnoho) nemohu dovodit, že by korupce dosáhla tak masového rozšíření, o jakém tušíme u nás dnes. Rozhodně nemám v podezření tehdejší vysoké školství.

Na plzeňské právnické fakultě se ukazuje, jak je korupce virulentní. Nejde jen o pochybení několika jejích funkcionářů, ale o nedbalé fungování fakulty jako celku, s nímž je spojeno riziko demoralizace studentů. Člověka napadne otázka, nakolik je dnes korupce integrální součástí života naší společnosti, jejího modu vivendi. Co kdyby se - nebýt korupce - společenský provoz zhroutil, protože ho neumíme uspořádat jinak?

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .