Pižmoni prošli katastrofou

Pižmoň je pozoruhodný tvor. Jeho latinské rodové jméno Ovibos je složeno ze slova ovis čili ovce a bos čili tur. Celkem výstižně naznačuje, že jde o savce připomínajícího jak tury, tak i divoké ovce. Hmotností až 400 kg se plně vyrovná turům. Pro řadu tělesných znaků jej ale zoologové řadí do jedné skupiny s kozami a ovcemi.

Pokrok v genetice dovolil vědcům nahlédnout do dávné historie pižmoňů. Genetici Ross MacPhee a Alex Greenwood z American Museum of Natural History ve spolupráci s kolegy z Ruska a Nizozemska prozkoumali DNA pravěkých pižmoňů a srovnali ji s dědičnou informací pižmoňů žijících v současnosti v Grónsku a na americkém severu. Využili k tomu dědičnou informaci mitochondrií. Tyto buněčné organely slouží v buňkách jako mikroskopické elektrárny a vyrábějí pro organismus energii. Mitochondrie obsahuje až pět kopií DNA. Každá je tvořena přibližně 16 000 písmeny genetického kódu a nese 37 genů. DNA mitochondrií je v těle zastoupena v mnohonásobně větším množství než DNA uložená v buněčném jádru. Pokud se tedy v pravěkých kostech zachovala nějaká DNA, bude to s vysokou pravděpodobností DNA pocházející z mitochondrií.

Vědci objevili v kostech pižmoňů žijících před 18 až 48 tisíciletími v americké Arktidě, na Aljašce a na Sibiři varianty DNA, které se v mitochondriích dnešních pižmoňů nevyskytují. Dokonce i poslední asijští pižmoni, kteří byli vyhubeni na Tajmyru před 2000 roky, už nesli jen varianty dědičné informace známé od dnešních pižmoňů.

Genetická data nedovolují přesněji určit období, kdy došlo ke zdecimování populace pižmoňů a kdy z ní zmizeli nositelé "exotických" variant DNA. Mohlo se to odehrát v období před 13 000 roky, kdy ze severoamerické a sibiřské přírody vymizeli další velcí savci, např. mamuti, divocí koně, divocí velbloudi rodu Camelops, lvi nebo gepardi. Mnoho paleontologů se domnívá, že tato zvířata měl na svědomí člověk, který pronikl do drsných oblastí Sibiře a následně přešel z Asie na severoamerický kontinent přes pevninskou šíji v místě dnešního Beringova průlivu.

Jak američtí, tak ruští zoologové si v poslední době pohrávají s myšlenkou na návrat velkých savců do severské přírody. Rusové například vysadili americké pižmoně na poloostrově Tajmyr. V povodí Kolymy připravují "pleistocénní park", kde se pokusí o obnovení přírody z konce ledových dob. Dvířka k návratu travnaté "mamutí tundrostepi" by měla pootevřít stáda zdivočelých koní, kteří by spásali křovinaté porosty a kopyty narušovali lišejníkový kryt tundry. Podle ruských odborníků zanikly rozsáhlé travnaté pláně na Sibiři proto, že tu člověk vyhubil velké býložravce. Keře a lišejníky ztratily s mamuty, divokými koňmi či bizony své "přirozené nepřátele" a travnatá tundrostep jimi rychle zarostla.

Pokud byste chtěli vidět pižmoně na vlastní oči, nemusíte za nimi cestovat do jejich arktické domoviny. Můžete se za nimi vypravit například do zoologické zahrady v Liberci, kde se tyto pozoruhodné tvory daří i rozmnožovat.