Pivní tácek veteránem
Češi pijí pivo již "od kolébky", tedy přinejmenším od dob, kdy ještě v nediferencovaném kmenu Slovanů vstoupili do Evropy. Kdy ale začali používat vymoženost, jakou je pivní tácek?
Tácek je sice velmi mladým průvodcem zlatého moku, ale mnohé z vás jistě překvapí, že letos oslaví 126 let. Vznikl roku 1880 v Drážďanech; nejprve měl podobu plstěné podložky, která se však nepokládala pod žejdlík, ale na něj, byl to tedy Bierdeckel. Žejdlíky a džbánky mívaly cínový nebo stříbrný poklop, jenž si však nemohl dovolit každý. Kdo byl méně majetný, chránil svůj nápoj před padajícím listím a hmyzem plstěnou destičkou.
Destičky se vyráběly velmi jednoduše - papírová drť se nalila do formy o průměru 107 mm (což je dodnes standardní velikost), přes noc se nechala vyschnout a destičky se pak obarvily tmavorudou nebo tmavozelenou barvou. Plsť však velmi rychle vysávala prakticky všechnu pěnu ze džbánku a neustálá vlhkost způsobovala nepříjemný zápach a tvořila výživnou půdu pro bakterie.
Není lehké určit, kdy se tácky přestěhovaly z vrchu džbánků a půllitrů pod ně, ale jisté je, že v roce 1903 se již vyráběly naveliko. V té době se začaly vyrábět i porcelánové tácky, jež se někde používají dodnes. V minulosti sloužily zároveň jako stvrzenky, protože hostinští na ně dělali tužkou čárky za vypitá piva. Dnes se vyrábí také tácky dřevěné, skleněné, kovové či plastové, ale nejběžnější jsou korkové a papírové.
Jejich rozšířenost a levná výroba nalákala nejen pivovary, ale i nejrůznější firmy a politické strany, které si na ně nechávají tisknout reklamu. Na tácky se rovněž tisknou hry - návštěvníci pohostinství si tak mohou zahrát piškvorky, puzzle, luštit křížovky a řešit hlavolamy. V posledních letech se dokonce vyhlašuje anketa "pivní tácek roku". Žádný tácek však nemá svou budoucnost jistou - hospodští "umělci" je přetvářejí a dodávají jim nové významy, ostatní hosté si na nich píší nejrůznější vzkazy a pozdravy nebo si je odnášejí do sbírky.
Protože Čechům patří ve světě prvenství ve spotřebě piva na osobu za rok, dalo by se čekat, že si pořídili i největší pivní tácek na světě. Tento úspěch však patří jiným milovníkům piva, Dánům, kteří mají od roku 2002 tácek o průměru 15 m a tloušťce 6 cm.
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.