Pinochet

Není to novinka. Už letos v létě vydala senátní komise Spojených států zprávu, že od poloviny devadesátých let převáděl tehdejší velitel pozemních vojsk Chile generál Pinochet čtyři miliony dolarů ze svého konta na své děti a na konta smyšlená.

Mimochodem je třeba říci, že velitel pozemních vojsk je v Chile nejvyšší vojenský post, neboť velitelé námořnictva a letectva jsou hodnostně nižší funkce a ministr obrany se střídá a také není nutně vojákem. V devadesátých letech jednala chilská pozemní armáda o nákupu raket ve Velké Británii, které před časem ale ne zas tak dlouho předtím pomohl Pinochet tehdy ještě v čele státu ve válce s Argentinou o Falklandy. Dovolil totiž britským válečným lodím přistávat na chilském území.

Chilská armáda vydala za slíbené rakety přibližně 50 milionů dolarů. Generál Pinochet přijel dokonce do Londýna, zřejmě aby projednal podrobnosti, ale tam byl zatčen a internován. Byl obviněn z toho, že dovolil a nezabránil masakru civilního obyvatelstva po převratu, kterým se zmocnil vlády nad zemí. Z obchodu s Británií samozřejmě sešlo, peníze propadly a Pinochet byl po čase odevzdán do Chile, aby si tam s ním naložili, jak sami uznají za vhodné.

Soudci v Santiagu de Chile prohlásili Pinocheta za stařecky dementního, proti čemuž se sice ohradil a uspořádal řadu výjezdních setkání se svými starými druhy včetně návštěvy bývalého koncentračního tábora, který byl zřízen za jeho vlády, ale to vše bylo paradoxně považováno za projev senilní demence. Zapomnělo se i na to, že jeho syn Marco Antonio se snažil v době, kdy probíhala jednání o raketách, propašovat do země kufřík s jedním milionem dolarů v hotovosti.

Na zprávu severoamerické komise z léta tohoto roku se však nedalo jen tak zapomenout. Vyšetřování se ujala najmenovaná skupina chilského parlamentu. Ta rozhodla že si Pinocheta předvolá, aby vysvětlil, jak se dostal k takovým penězům. Jeho majetek se totiž odhaduje na 12 milionů dolarů, ke kterým nemohl přijít pouhým kariérním postupem. Finanční odborníci odhadují, že si při skromném počínání mohl za život ušetřit tak nanejvýš půl milionu dolarů.

Před vyšetřovací skupinou poslanců Pinochet prohlásil, že většina jeho příjmů pochází z darů. Možná to zní směšně, ale opak lze jen ztěží dokázat. Jen vzpomeňte na neexistující a zesnulé dárce v české politice. To nejdůležitější však bylo, že poslancům se zdál být Pinochet neobyčejně živý a čilý na svých 88 let. Rozhodli se zbavit ho imunity, kterou si naordinoval, když se kdysi jmenoval doživotním senátorem. Rozhodli se vyptat se ho, jestli řádně platil daně z darů a ze zisků. Část nabytých peněz totiž Pinochet před komisí vysvětloval tím, že správně a vhodně investoval.

Začátkem listopadu byla také dohotovena zpráva o zvěrstvech Pinochetovy tajné policie. President Ricardo Lagos ji do světa uvedl slovy, že je to smutné čtení a že některými pasážemi se prokousával jen s velkým odporem. Na základě této zprávy, jejíž obsah byl neoficiálně znám už začátkem devadesátých let, byli obviněni někteří bývalí spolupracovníci Augusta Pinocheta. Ten dostal novou přezdívku nebo chcete-li titul. Oficiálně se o něm hovoří jako o bývalém faktickém vládci země. Faktickém proto, že nebyl zvolen a ujal se vlády násilím.

A do toho přišel článek v deníku Washington Post a trochu podrážděná reakce jeho obhájců. Ukazuje se, že možné finanční podvody - úplatky, neplacení daní a podobně - ať už jsou pravdivé nebo ne, jsou pouhou záminkou k tomu, aby byl Pinochet uznán znovu svéprávným a zodpovídal se ze své účasti na akci Kondor. To byla v sedmdesátých letech minulého století dohoda mezi tajnými policiemi některých jihoamerických režimů jak zadržet a zbavit se těch členů opozice, kterým se podařilo opustit zemi a emigrovat. Kdo zná chilské poměry, ten ví, že je mnohem snazší nachytat člověka na hrabivost a nezákonné finanční čachry než na spolčování se za účelem fyzické likvidace opozice. To ostatně platí i v mnoha jiných zemích. Půjde-li všechno jak si představují ti, kteří jdou Pinochetovi po krku, zvítězí názor neúplatného Úřadu vnitřních daní Chile, který soudí, že se Pinochet dopustil podvodu, a tím se otevře cesta k trestnímu procesu.

Zatímco v prvém případě mu hrozí až pětileté vězení a tříset procentní pokuta za nezaplacené daně, v druhém jde s ohledem na jeho věk o odsouzení morální. Tak to alespoň říkají ochránci lidských práv, kteří jsou hlavními iniciátory boje proti Pinochetovi.