Petr Žantovský: Nejde o Forejta, jde o nás o všechny

9. prosinec 2016

Největší audioportál na českém internetu

setkání Miloše Zemana s velvyslanci, Jindřich Forejt | Foto: Martin Svozílek

Petr Žantovský: Nejde o Forejta, jde o nás o všechny

Mediálním sólokaprem těchto dní bezpochyby je nepříliš dobrovolně vyhlížející odchod hradního ceremoniáře Jindřicha Forejta ze služby.

Našince uvyklého číst nejen informaci jako takovou, ale i různé další významy a sdělení skrývající se za tou první viditelnou informací, hned napadne: proč právě Forejt a proč právě teď. S kým se asi na Hradě dostal do vlivového klinče a komu překážel víc, než je únosné?

Jakou to může mít souvislost s naplno již běžící kampaní ohlašující prezidentskou volbu v roce 2018? Co o tom všem ví nebo neví prezident Zeman? Leč nechme konspirací. V této poznámce mi nejde ani tak o obsah, jako o formu. Ostatně Forejt, stejně jako každý, kdo se dostal příliš rychle příliš vysoko, musel počítat s tím, že jednou může přijít stejně strmý a rychlý pád.

Pokud tomu nepřizpůsobil své jednání, pak mu není pomoci. A ostatně – nikdo není nenahraditelný. Když z Hradu odcházel Miroslav Sklenář, psaly se také málem nekrology, a to byl Sklenář ve svém oboru hodně vysoká liga. Přesto se ani po něm hradní protokol nezhroutil.

Jako každá konzervativní instituce má svou setrvačnost, která ji drží při životě. Něco jiného na tomto příběhu je k zaznamenání. Že Forejt padne, bylo známo už v řádu dnů. Nejpozději od chvíle, kdy vystoupil Robert Břešťan s tím, že koupil od anonyma soubor videozáznamů s polonahým Forejtem šňupajícím jakousi neidentifikovanou bílou látku.

Dojde na nás na všechny

Printscreen z videí s Jindřichem Forejtem z webu Hlídací pes

Z detailů, které pronikly ven, je zřejmé, že ta nahrávka byla vystavěna zcela účelově, bylo tam zachyceno několik momentů potvrzujících, že jde o Forejta a jeho soukromí, že nemůže dojít k záměně - a to až do takových maličkostí, jako je pečetní prsten s iniciálami JF.

Aniž bych opět chtěl spekulovat, kdo to na Forejta nastražil, vystačím si s konstatováním, že pokud něco takového připustil, je to amatér a nemá na svém místě co pohledávat. Co je na tom děsivé, je skutečnost, že se pomalu, ale jistě přesouváme z území svobody a odpovědnosti na území špiclování a donášení, prefabrikace kompromitujících materiálů a odstřelování nepohodlných figur ze šachovnice.

Fakt, že něco tak odpudivého, jako jsou ta „Břešťanova“ videa, může být vážně příčinou vnitropolitické turbulence, je děsivý. Je to ostatně velmi podobné tomu, jak kdosi odkudsi vytáhl a zveřejnil záznamy odposlechů někdejší paní premiérové Nagyové – Nečasové. Opět bez zřetele na to, zda se nám její skutečné činy jeví v příznivém, či kalném světle, způsob, jakým byl skrze ni Nečas vystrnaděn z funkce, byl nemravný.

Počínaje tím, že kdosi z otevřených spisů policie nebo státního zastupitelství sprostě odprodal část důkazního materiálu, a konče tím, že se tohoto nechutného žvance chopili novináři a udělali z toho šlágr sezóny. Nikdo se nezamyslel, a ani v souvislosti s Forejtem nezamýšlí nad tím, že jsou zde pošlapávána nezadatelná práva jedince na soukromí.

Pozor, ten jedinec nemá být chráněn, když se dopustí špatnosti, má za ni pykat, ale nelze ho vystrčit na veřejný pranýř a nechat poplivat jeho důstojnost. Když to dopustíme u Forejtů a Nagyových, dříve či později dojde na nás na všechny. Už v zájmu sebezáchovy bychom se měli rázně podstavit proti.

Jiří Ovčáček a Jindřich Forejt na tiskové konferenci na Pražském hradě.
autor: Petr Žantovský

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.