Petr Schwarz: Vítkov - čekání na rozsudek

Koneckonců, „díky“ - a tady jsou hodně velké uvozovky – této kauze si nás zase po čase pořádně všiml i svět – zpravodajský gigant CNN měl zprávu o útoku zápalnými lahvemi na dům spící romské rodiny, při kterém málem nepřežila dvouletá Natálka, na první straně svého webu. Takové pozornosti se České republice nedostalo dlouho.

Zdaleka to přitom nebyl první rasistický útok u nás. Obrázek holčičky popálené na osmdesáti procentech těla, která jako první dítě v naší republice přežila zranění takového rozsahu však poněkud vlažnou veřejnost už poněkud probudil a vyvolal vlnu soucitu a solidarity včetně úspěšné peněžní sbírky. To však už onen tragický večer nezmění.

Žalobkyně žádá pro žháře výjimečné tresty. Obhájci i obžalovaní při dnešních závěrečných řečech žádali nopak tresty mnohem nižší, na tom konekonců není nic tak divného. Obžaloba úok zápalnými lahvemi vidí jako pokus o vraždu. Obhajoba i obžalovaní osobně naopak tvrdí, že přece vraždit nechtěli, že sice „jeli na cikány“, ale přitom si vlastně mysleli, že dům na terý útočí je neobývaný. Na tom, ke které verzi se soud přikloní nyní závisí desítky let života pachatelů, pokud budou odsouzeni, hrozí jim i hodn ěpřes dvacet let vězení, pokud soud přijme verzi obhajoby, odejou s trestem hodně pod deset let.

V obhajobách znělo, že se přece jedná o celkem hodné kluky, kteří by se jen tak nerozhodli vraždit. A že, pořestože důkazy zněly jinak, vlatně ani nejde o nějaké neonacisty. Podobných hodných kluků už stanulo před soudem hodně. Když kreslili hákové kříže na židovské hroby. Když psali rasistická hesla. Mnohdy to opravdu byli píše hlupáci, než bytostní neonacisté. Jenže vtipi je v tom, že i hloupost může být smrtelná. A že za takovou hloupost je nutné platit.

V některých zemích platí, že pokud dojde k úmrtí při páchání trestného činu, kvalifikuje se taková smrt automaticky jako vražda. Pokud by se tento ohled aplikoval na vítkovský případ, nebylo by o čem mluvit. Mladíci věděli, že jedou útočit na romský dům. Vzali si na to smrtící zbraně, Molotovovy koktejly. Méli občanský průkaz, byli svéprávní. Samo to, že si dům vybrali podle barvy pleti jeho uživatelů je maximálně zavrženíhodné.

Obhájci ve svých závěrečných řečech deklarovali, že podle jejich názoru je proces politický. Stejný názor vyjádřil i jeden ze souzených, který podle žaloby útok hlavně organizoval. Domnívají se, že ve vyhrocené atmosféře se jim nedostává soudu spravedlivého, že mediální i politický tlak žádá exemlpární odsouzení. Mají pravdu. Soudce musí zachovat zcela chladnou hlavu, aby se útočníci o rozsudku ještě nestali oběťmi či dokonce mučedníky. Musí být odsouzeni přesně podle práva a za to, co opravdu učinili. Na druhou stranu je nutno si uvědomit, že politizace procesu je daná samotným činem. Ve skutečnosti to nebyo nic menšího než čistý teroristický akt. Útok, který měl za cíl zastrašit národnostní menšinu a kterým nepochybně si chtěli vysloužit obdiv okolí. Tayd nejde o bezmyšlenkovité odhazování láhví s hořlavinou, která čirou náhodou vzplála.

Soudce má před sebou nyní poslední fázi procesu – musí rozhodnout o vině a trestu. Vzal si na to necelé dva týdny. Vzhledem k tomu, že dříve naznačoval, že vypracování rozsudku mu asi potrvá ještě mnohem déle, možná už má alespoň v některých bodech jasno. Ale ať se přikloní k interpretaci státní žalobkyně nebo obhájců, vyhlášení rozsudku bude teprve začátek. Bude to rozhodnutí o vině a trestu čtyř konkrétních mladých lidí v jedné konkrétní situaci, ke které ale minimálně většina z nich dlouhodobě spěla. Neonacistické podhoubí vyrazilo na světlo, tady není o čem pochybovat.

Agresivní myšlenky došly naplnění a je vcelku jedno, jestli přesně takto plánovaného, nebo jestli výsledek překonal očekávání útočníků. V situaci, kdy tzv. normální lidé považují za společensky přijatelnou věta „nemám rád rasisty a cikány“ se musí justice jasně vyjádřit, co přijatelné není. Rozsudek nezmění myšlení kohokoliv. Od psacího stolu a bez důkladné znalosti soudního spisu ani není možné předjímat, jaký by byl spravedlivý. To je opravdu věc jen soudu. Všichni ostatní by se ale měli především zamyslet, jestli nějakým svým jednáním či naopak nejednáním k vítkovské tragédii také nepřispěli.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.