Petr Honzejk: Vláda rozpočtových iluzionistů

Problém je hlavně v tom, že se ukázalo, že rozpočet obsahuje totálně vybájená čísla. A také ve způsobu, jakým premiér Petr Fiala rozpočtový iluzionismus hájí. Bez nadsázky jde o zatím největší ránu pověsti kabinetu, který sám sebe hrdě označuje za racionální a odpovědný.

Fakta: Národní rozpočtová rada upozornila, že v návrhu rozpočtu, který připravil ministr financí Zbyněk Stanjura, jsou o desítky miliard nadsazené příjmy a naopak podstřelené výdaje.

Konkrétně Stanjura počítá s naprosto nerealistickým příjmem z výnosů z emisních povolenek a s tím, že stát vydá nerealisticky málo na zákonnou podporu obnovitelných zdrojů energie. Díra ve Stanjurově návrhu tak podle rozpočtové rady činí celých čtyřicet miliard.

Nic na tom nemění to, že díru chce Stanjura částečně zalátat změnou zákona tak, aby stát nemusel platit „solárním baronům” tolik peněz jako dosud. Rozpočet se má vždy sestavovat na základě platných zákonů a ne na principu „co by kdyby”.

S přístupem, který vláda předvádí, by se dalo do rozpočtu napsat vlastně cokoli. Ministerstvo financí by si třeba mohlo vybájit prognózu razantního ekonomického růstu a rozpočet by byl na papíře rázem vyrovnaný.

Neuvěřitelná bagatelizace

Přístup Zbyňka Stajnury je sám o sobě ujetý, ale ještě horší je pravděpodobně způsob, jakým ho hájí premiér Petr Fiala. Ten prohlašuje, že to vlastně nevadí, protože: „Výdaje rozpočtu mají být 2,3 bilionu a Národní rozpočtová rada mluví o nižších desítkách miliard.”

Čtěte také

Piráti rozpočet na příští rok asi nepodpoří, říká Richterová. „Jejich hlasy nejsou potřeba,“ reaguje Munzar z ODS

To je naprosto neuvěřitelná bagatelizace, protože rozměr výmyslu není možné poměřovat celkovým objemem rozpočtu, ale jen tím, co tyto peníze v rozpočtu skutečně znamenají. Čtyřicet miliard – to je více, než dva roční rozpočty ministerstva kultury.

Můžeme to vzít i přes schodek – kdyby Zbyněk Stanjura počítal poctivě, zvýšil by se schodek státních financí o 16 procent. Premiér tedy bagatelizuje rozměry díry, před kterou by se styděla i rozpočtová Macocha.

Lze se domnívat, že pokud by takový rozpočet Petru Fialovi přinesl jiný ministr financí než jeho stranický místopředseda, vyhodil by ho oknem – tedy ten rozpočet, nikoli ministra. Ministr sám by ale byl zralý na vyhození z vlády.

Ministru financí se někdy říká „strážce státní kasy”. Pokud ji střeží jako Zbyněk Stanjura stylem „pár desítek miliard sem, pár desítek tam, ono to nějak dopadne”, tak nedělá svou práci dobře.

Popírá sám sebe

Selhání Zbyňka Stajnury s rozpočtem není o nic menší než selhání Piráta Ivana Bartoše se stavebním řízením. Pokud před tím Petr Fiala zavírá oči místo toho, aby Stanjuru odvolal jako Bartoše, nebo ho minimálně vážně varoval, tak je to možná dobře pro jeho pozici v ODS, ale rozhodně ne pro Česko.

Musíme říci, že svým postupem Petr Fiala bohužel popírá sám sebe. Rád se vymezuje proti populismu, jehož podstatou je slíbit voličům cokoli bez ohledu na to, že to není možné splnit, říkat jim, co chtějí slyšet bez ohledu na to, že to není pravda. Jenže to, co Petr Fiala předvádí nyní, je svým způsobem úplně stejné.

Petr Honzejk|foto:Matěj Skalický, Český rozhlas

Jeho voliči chtějí rozpočtovou odpovědnost, chtějí nižší schodky, nižší zadlužování. A tak jim všechno slíbí, i když ví, že to, co říká, není pravda, že všechno stojí na vybájených číslech.

Petra Fialu, Zbyňka Stanjuru a celou ODS tak lze označit za průkopníky zcela nového politického směru, který můžeme nazvat rozpočtovým populismem. Premiérovi, coby politologovi se po návratu do akademické sféry bude tento termín možná docela hodit.

Autor je komentátor Hospodářských novin