Petr Holub: Vzestup ekonomiky končí

Nešlo o žádnou katastrofu, k té dochází ostatně málokdy, přesto nelze přejít, že se po třech letech klidných časů objevil nějaký problém. Komentátoři z médií nebo velkých ekonomických korporací si potrpí na superlativy.

Kolikrát jsme jen v minulých letech slyšeli, že Česká republika je tygrem východní Evropy a vůbec nejrychleji rostoucí ekonomikou. To bylo samozřejmě přehnané, prostě jenom v titulcích nestačilo, že máme dobrá čísla a tím i dobré vyhlídky. Muselo to být výborné.

Kdyby člověk se stejnou náruživostí hledal superlativy i dnes, také by je také našel. A mohly by třeba znít, že zdejší ekonomika roste nejpomaleji v celé Evropě, protože v uplynulých dvou čtvrtletích se její výkon zvýšil vždy jen o dvě desetiny procenta a to je v celé Evropě nejhorší. Teď není třeba psát depresivní titulky, ale zamyslet se a zjistit, o co vlastně jde.

A tím se už dostáváme k hlavnímu problému tuzemských debat o ekonomice. Neobjevují se negativní superlativy, ale ani se nehledá důvod, proč hospodářství najednou roste tak pomalu. A protože se nehledá v čem je chyba, tak se ji ani nikdo nesnaží napravit. Takhle to dlouho bez karambolů fungovat nemůže, to ví každý, kdo někdy vydělával nebo měl na starost nějaký majetek.

Máme přece zlaté ruce

Důvody takového nepředloženého chování se dají snadno odhalit. Hlavními komentátory jsou zaměstnanci bank a dalších firem, které v Česku investují. Pokud by o zdejším růstu hovořili příliš kriticky, pak by snižovali hodnotu aktiv umístěných právě v České republice. Obvykle se k nim přidávají novináři, což bude nejspíš z pohodlnosti, a také především vládní politici, kteří se dobrým obrazem tuzemského hospodářství mohou chlubit.

U pokladny v supermarketu|foto: Eva Odstrčilová

Není tedy divu, že ani v případě, když se v druhém pololetí minulého roku něco zadrhlo, se nikdo nesnaží revidovat budoucí růst. Ono se to zlepší, zase porosteme rychleji, zní takřka unisono.

Nepříjemná otázka, které se teď všichni vyhýbáme, tedy zní: co se v Česku zadrhlo? Klíčem k odpovědi je nepochybně fakt, který se obvykle považuje za úspěch a tím je takřka plná zaměstnanost. Samozřejmě je dobře, když nejsou lidi bez práce, ovšem důsledkem je mimo jiné i větší tlak na mzdy. Ten vyvolává inflaci, tedy růst cen, který přirozeně zastavuje růst spotřeby. A pokud ekonomický růst stojí na spotřebě, jak se stalo v poslední době České republice, pak není divu, že vzestup končí.

Zrychlení inflace, které je mimochodem největší v Evropě, má ještě další důvody. Kromě celosvětově posilujících cen energie a potravin to jsou ještě byrokratické překážky, které musí tuzemský obchod překonávat po zavedení elektronických registračních pokladen, a obecně dost podivná politika vlády, která škrtí veřejné investice a zároveň slibuje další zvyšování daní, což pochopitelně odrazuje soukromé investory.

Nějak jsme si zvykli, že úspěchy přijdou samy a že je za nás nakonec někdo zařídí, i když pro to nic neuděláme. Jsme přece Češi, a ti mají zlaté ruce – tak bohužel zní hlavní a jediný důvod, proč by měla tuzemská ekonomika růst také v tomto nejistém roce.