Petr Holub: Národ je rozpolcen. Opravdu?

15. únor 2018
Jiří Drahoš

Národ je rozpolcen a nejen to, rozpolcena je také sociální demokracie, jedna ze základních institucí demokratického režimu.

Zmíněné věty se používají jako reflexe posledních volebních událostí, ať už šlo o volby do sněmovny nebo o výběr prezidenta. Ony věty o rozpolcenosti, a to je zajímavé, neříkají ti, kdo volby prohráli, tedy obecně městští liberální voliči a v detailu liberální část sociální demokracie.

Věty o rozpolcenosti jsou z dílny těch, kdo se cítí být na straně vítězů. Říkají to příznivci Miloše Zemana nebo přinejmenším odpůrci Jiřího Drahoše, anebo také kritici tradičních demokratických stran, kteří považují úspěch populistických hnutí jako určitý druh trestu pro městské intelektuály, kteří se odtrhli od hlasu lidu, který by měli respektovat, ať je jakýkoli.

Je tedy zřejmé, proč příznivci Zemana a obecně konzervativnější část společnosti o rozpolcenosti hovoří. Chtějí oslavit své vítězství a připomenout poraženým jejich místo, tedy v hloučku těch, kteří budou řízeni skupinou volebních vítězů.

Mysleli si, že jsou chytřejší, ale ukázalo se, že ve skutečnosti ničemu nerozumí. Přesto tímto jednoduchým sdělením o rozpolcenosti vznikají hned dvě otázky. První pochopitelně zní, jak vlastně Zemanovci a konzervativci na své tvrzení o rozpolcenosti vlastně přišli.

Miloš Zeman

Druhá se ptá po tom pozitivním poselství, se kterým ta úspěšnější část rozpolceného národa chce rozdělenou zemi znovu sjednotit a vyzvat k práci na společné budoucnosti.

Všichni dobří rodáci

Po pravdě řečeno, s tou rozpolceností to není úplně jasné. Je zřejmé, že druhé kolo prezidentských voleb zemi rozdělí na dvě zhruba stejné části podle toho, kterého kandidáta si vyberete. Přirozeně jde najít dělící čáru mezi regiony, které většinově volily Zemana a Drahoše.

Na zemanovské straně jsou třeba panelová sídliště, Drahoš měl přednost v městských centrech. Přesto nejde o nějakou hlubokou propast ve společnosti, někde volili spíše jednoho, jinde druhého z kandidátů. A také je jisté, že se marketingové týmy obou soupeřů spíše zaměřily tam, kde čekali větší úspěch.

Přesto jde víc o sociologické než politické rozdělení. Volební výsledky upozorňují na to, že lidé v různých lokalitách sledují různé hodnoty, nějakou nepřekročitelnou odlišnost však z toho není třeba vyvozovat.

Autoři výroků o rozpolcenosti se obvykle cítí na straně vítězů, případně chtějí ponížit poražené. V každém případě teď mají prostor deklarovat poselství, se kterým chtějí společnost změnit k lepšímu. Tím se dostáváme ke skutečnému problému, že totiž žádné takové poselství neexistuje.

Petr Holub

Ve volbách uspěla populistická hesla o tom, co všechno nás Čechy ohrožuje, v čem je však ono jádro češství, které je třeba pod vedením právě zvolených vůdců hájit, to nevíme dodnes.

Pokud tedy existuje hranice, která dělí národ, pak není jasné, co se vlastně na té druhé straně, na straně vítězů, vůbec najde. Jako by tam byl jenom temný a chladný prostor, který je plný nějakého nebezpečí. Podle některých nás Zeman a jeho souputníci před tímto nebezpečím hájí, podle jiných ho spíše zosobňují.

Proto je třeba důsledně připomínat: Nevěřte, že hranice rozdělující národ existuje. Někdo volil Zemana, jiný Drahoše, stále ale platí, že všichni můžeme být na jedné straně, že jsme všichni dobří rodáci.

  • Aktuální dění
  • Komentář