Petr Hartman: Zemanovy symboly a Evropská unie

3. duben 2013
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 02816180.jpeg

Prezident republiky zastupuje stát navenek. Píše se v české ústavě. Neznamená to, že hlava státu tvoří zahraniční politiku země. To je plně v kompetenci vlády.

Důležité je, aby se její pojetí příliš nelišilo od postojů prezidenta. Je to myšleno tak, že by se hlava státu měla představám kabinetu pokud možno přizpůsobit. V minulosti se to ne vždy dařilo, což diplomatům komplikovalo práci. Symbolické vyvěšení vlajky Evropské unie na Hradě a podepsání dodatku Lisabonské smlouvy přitom může vyznívat tak, že postoj země vůči unii záleží hlavně na prezidentovi republiky.

Jak už bylo řečeno, není to pravda. Pochopitelně hlava státu může v této oblasti házet vládě různé klacky pod nohy. Nejúčinněji v momentu, kdy je potřeba ratifikovat nějakou smlouvu. Ústava sice předpokládá, že po souhlasném stanovisku parlamentu, to má prezident učinit bez zbytečných odkladů. Václav Klaus názorně předváděl, že tomu tak být nemusí. Byť jeho počínání mohlo být vnímáno jako překročení ústavního rámce. Jedním z příkladů může být právě nepodepsání dodatku Lisabonské smlouvy, chcete-li tzv. eurovalu.

Miloš Zeman ratifikaci za přítomnosti předsedy Evropské komise Barossa dokončil. Směrem do Bruselu tak pomyslně vzkázal, že vývoj unie brzdit zbytečně nebude. Vyvěšení vlajky a podpis pod tzv. euroval může směrem k občanům České republiky působit jako snaha o výrazné odlišení se od svého předchůdce.

Vzhledem k pojetí zahraniční politiky země je však důležitější něco jiného. Konkrétně to, jakým způsobem byla návštěva předsedy Evropské komise Barossa pojata. Při zmiňovaných symbolických krocích Miloše Zemana chyběl ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. Při pracovní večeři nezbylo místo u stolu nejenom na něj, ale také na předsedy příslušných výborů obou parlamentních komor, které se zabývají evropskou problematikou.

Takže při první možné příležitosti je patrné, že až po gestech budou v zahraniční politice následovat konkrétní činy, nemusí se soulad mezi prezidentem, vládou a parlamentem hledat tak snadno, jak se mohlo na Hradě při slavnostní příležitosti zdát. Přitom nebýt souhlasu vlády, sněmovny a Senátu, neměl by Miloš Zeman příležitost dodatek Lisabonské smlouvy slavnostně podepsat.

autor: Petr Hartman
Spustit audio