Petr Hartman: Vývoj české ekonomiky a OECD

Tři pětiny dotázaných ji v Česku považují za špatnou nebo velmi špatnou. V konfrontaci například s rekordní nezaměstnaností se tomuto postoji nelze divit. Obavy lidí, že přijdou o práci a už ji nenajdou, se projevuje v poklesu spotřeby. Rovněž firmy se většinou nepouštějí do masivních investic. Optimismus nevzbuzuje ani výkonnost tuzemského hospodářství.

V loňském roce se nebylo schopno vymanit z recese, což znamenalo, že hrubý domácí produkt opakovaně klesal. Rovněž v nejrůznějších žebříčcích se Česká republika umisťovala na příčkách, které signalizovaly její malou konkurenceschopnost.

Také na to se odkázala centrální banka, když intervenovala na měnových trzích a oslabila tím korunu vůči euru. Její krok zdražil dovážené zboží a služby a tím vyvolal nezvykle bouřlivou diskusi. Pár měsíců po tomto zásahu zůstává sporné, jakou měrou skutečně zvýšil konkurenceschopnost tuzemského hospodářství. Jedním z argumentů v této polemice může být ekonomický růst.

Čtěte také

V České republice se letos očekává v rozmezí mezi jedním až dvěma procenty. Pochopitelně to jsou odhady založené na více či méně optimistických očekáváních. Například Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj v této souvislosti zastává spíše opatrný postoj. Podle ní tuzemská ekonomika letos poroste o jedno celé a jednu desetinu procenta.

Česká národní banka je v tomto výhledu o jedno procento optimističtější. Z pohledu fungování země to není úplně podstatné. Růst se počítá z nižšího základu než před lety a tudíž se nejedná o důkaz toho, že by se tuzemské hospodářství oživovalo zázračným tempem a dala se očekávat trvalejší prosperita. Což se promítá i do už zmiňované skepse občanů i firem.

V neposlední řadě pro malou otevřenou ekonomiku je důležitější, jakým způsobem se daří zemím, do kterých nejvíce vyváží. Pro Českou republiku je z tohoto úhlu pohledu klíčové Německo. Zjednodušeně řečeno, bude-li stabilně a rychlým tempem růst, dá se podobné očekávat i od tuzemské ekonomiky.

Ta by se k lepším číslům v takovém případě měla dobrat i bez doporučení, která zazněla z úst představitelů Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Z nich mohou mít momentálně radost především centrální bankéři. Protože mimo jiné bylo řečeno, že by Česká republika měla setrvat v současném pojetí měnové politiky. Což se zjednodušeně dá vyložit jako podpora kontroverznímu zásahu České národní banky, který vedl k tolik kritizovanému oslabení koruny vůči euru.