Petr Hartman: Vláda schválila rozpočet

Nečasův kabinet tak může tvrdit, že do sněmovny posílá úsporný rozpočet.
Tento názor může ještě podpořit další řečí čísel. V roce 2010 činí plánované celkové výdaje rozpočtu 1 bilion 184 miliardy 919 milionů 350 tisíc korun. V roce 20011 se počítá s výdaji ve výši 1 bilionu179 miliard 831 milionů 369 tisíc korun. Když se tyto sumy odečtou, dostaneme se k částce 5 miliard 87 milionů 981 tisíce korun. Právě o tolik by měly být příští rok státní výdaje nižší než letos. Na první pohled, a ne v měřítku státního rozpočtu, to může být ohromující číslo. Do úplně jiné kategorie se však posune v momentu, kdy se spočítá, kolik je to procent z celkového objemu rozpočtových výdajů za rok 2010. Tehdy se dostanete k necelým pěti setinám procenta.

Když plánovaný deficit na rok 2011 začleníte mezi výsledky hospodaření země od vzniku samostatné České republiky, zjistíte, že má jít o třetí nejvyšší deficit. Hůř dopadly státní finance jen v roce 2009 a hůř má dopadnout hospodaření země také letos. Zkrátka na podobu státního rozpočtu lze nahlížet nejrůznějším způsobem. Realitou však zůstává, že se Nečasově vládě podařilo alespoň přibrzdit tempo zadlužování České republiky. A v roce 2013 už by se měl vejít rozpočtový schodek pod tři procenta hrubého domácího produktu, což je jedno z tzv. maastrichtských kritérií. Zároveň však existují propočty, že pokud se bude hospodaření země vyvíjet tímto způsobem, pak v roce 2014 dluh naroste na dva biliony korun.

V souvislosti se zadlužením země pak není tajemstvím, že staré dluhy se většinou hradí pomocí nových. Názorně to dokazuje informace ČTK, která se objevila tento týden. Podle ní plánuje ministerstvo financí v následujících dvou letech vydat státní dluhopisy za zhruba 274 miliardy korun. Hodlá je mimo jiné využít na úhradu státních dluhopisů s končící splatností, zjednodušeně řečeno pro zaplacení starého dluhu.

Zkrátka u vývoje deficitu veřejných financí nejsme zatím svědky žádného zásadního zvratu. A k tomu, aby došlo k poklesu dluhu v nominální výši by buďto stát musel prodat část majetku a z tohoto výnosu určitou sumu dluhu splatit, nebo začít hromadit přebytkové rozpočty a z nich dluh postupně umazávat. Pokud se dluh snižuje v poměru k hrubému domácímu produktu, pak to bývá většinou způsobeno tím, že hrubý domácí produkt roste a kvůli tomu je vypočítaný poměr zadlužení nižší.

Zároveň se bude muset vláda vypořádat s perspektivou, kterou České republice nedávno připomenula Evropská komise. Je jím stárnutí populace a s tím související absence důchodové reformy.Ostatně už nyní se na důchody vybere o desítky miliard méně než kolik se musí vydat. A protože stát si nemůže dovolit lidem přiznané penze nevyplatit, musí peníze získat z jiných oblastí rozpočtu, nebo si na ně půjčit a tím zvýšit rozpočtový schodek.

Pokud by se v této oblasti nic zásadního nezměnilo, staly by se veřejné finance České republiky podle názoru Evropské komise dlouhodobě neudržitelnými. Pokud se s reformou začne, vyžádá si nyní poměrně vysoké náklady a ty by krátkodobě mohly zhoršit rozpočtový schodek. Čelit se tomu dá buďto dalším seškrtáním výdajů, nebo vyšším výnosem z výběru daní. Pochopitelně, čím později se důchodová reforma odstartuje, tím více financí na ní bude potřeba. Vlády sice při rozprodeji státního majetku opakovaně hovořily o tom, že část utržených peněz uloží na speciální účet a budou z něj později financovat důchodovou reformu, v praxi se tak nestalo.

Zkrátka politici dosud přistupovali k zacházení s penězi občanů značně nešetrně. Důkazem může být stále rostoucí státní dluh a rozpočtový deficit pohybující se výrazně nad sto miliardovou hranicí. Z této řady nevybočil ani návrh rozpočtu na příští rok. Na obranu Nečasovy vlády je třeba dodat, že neměla dost času k tomu, aby něco zásadního mohla změnit. Proto až podoba rozpočtu na rok 2012 naplno ukáže, zda je koaliční kabinet ochoten a schopen udělat rázná opatření k tomu, aby země mohla v dohledné době hospodařit alespoň s vyrovnanými státními příjmy a výdaji.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.