Petr Hartman: Šlachta se vydal v Kubiceho stopách

Ze změti informací, které se dostávají na veřejnost, není jednoduché jednoznačně určit motivaci, která tento proces zahájila. Přesněji řečeno, nabízejí se dvě vysvětlení. Obě vlastně vycházejí z reálné činnosti Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu pod vedením Roberta Šlachty.

Tu lze zjednodušeně charakterizovat nedůvěrou v ostatní policejní složky a nadstandardními vztahy s klíčovými státními zástupci. V praxi se to projevovalo tím, že vyšetřovali věci, které by jim běžně příslušet neměli. Se zjištěnými skutečnostmi potom nakládali nestandardně a nezanášeli je do databází.

V neposlední řadě se pustili do vyšetřování některých policistů, což by mělo příslušet Generální inspekci bezpečnostních sborů.

Ať už motivace k tomuto stylu práce byla jakákoli, svědčí to o tom, že policejní složky nefungovaly normálně. Jedno vysvětlení reorganizace dotýkající se negativně Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu může tudíž spočívat v tom, že je potřeba nasměrovat elitní policejní složku zpět do mantinelů běžného fungování. Což bez změny vedení není možné.

Jmenoval se Robert Šlachta

Robert Šlachta a Tomáš Tuhý (fotokoláž)|foto: Český rozhlas

Druhé vysvětlení může vycházet z toho, že Šlachtovi podřízení se snaží rozkrýt vazby mezi policisty a vlivnými zákulisními hráči, případně politiky. V tom jim je potřeba zabránit a reorganizace k tomu může posloužit. První variantu vysvětlení smyslu změn v policii podle očekávání používají jejich autoři. Druhou zase ti, kterých se negativně dotýkají.

Nejnověji tuto verzi podporují výroky v médiích o tom, že je policejní prezident podezřelý z masivního úniku informací, který může mařit vyšetřování závažných kauz týkajících se hospodářské kriminality. Problém spočívá v tom, že se na veřejnosti objevilo toto nařčení, které není podloženo nezpochybnitelnými důkazy.

Pokud je policisté skutečně mají, potom by s nimi měli nakládat jiným způsobem. Ve spolupráci se státními zástupci by je měli vyhodnotit a případně konkrétní osoby obvinit a později obžalovat ze spáchání trestného činu.

Je-li jim v tom nějakým způsobem bráněno, není příliš pravděpodobné, že by jim pomohli politici. Názorným příkladem může být tzv. Kubiceho zpráva. Ta byla před několika lety politiky využita k mocenskému boji. Útvaru nijak nepomohla, protože původní tým byl postupně rozložen.

Je paradoxní, že v tom výrazným způsobem nebránil nástupce Jana Kubiceho ve vedení Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. Jen tak pro připomenutí, jmenoval se Robert Šlachta.